Dan Price před pěti lety zdvojnásobil svým zaměstnancům platy a sám si vyplácí minimální mzdu. Firma vzkvétá a sám Dan je spokojenější, než když vydělával miliony.
Motivem k takové neobvyklé změně mu byl příběh ženy, která měla dvě zaměstnání a stejně se dostávala v Seattlu do finančních potíží. Dan Price, ve svých třiceti letech finančně zajištěný až do smrti se pod dojmem jejího příběhu vzdal dvou domů a svých úspor.
Předpovědi pesimistů, že zaměstnanci toho budou zneužívat, zleniví a ještě budou peníze rozhazovat se nepotvrdily. Naopak. Následoval rozkvět firmy i všeobecné zvýšení kvality života jejích zaměstnanců. Desetkrát více z nich si může dovolit vlastní bydlení, splatili své dluhy z minulosti. Pořizují si více dětí. Spoří.
O zaměstnání ve společnosti je obrovský zájem. Sám Dan Price dnes po pěti letech říká že je spokojenější a žije více naplněný život, než když vydělával miliony. Celý článek zde.
Jak je to všechno možné?
Vysvětlení je jednoduché. Stačí se podívat na dva základní pilíře morálky. Jde o reciprocitu, tedy vzájemnost, a empatii, tedy schopnost vcítit se do druhých. Dan Price se zachoval mimořádně morálně. Jeho zaměstnanci to dokázali ocenit. Práce s pocitem, že mají morálního šéfa, který je schopen kvůli nim obětovat své benefity a svým platem se snižuje na jejich úroveň je těší. Důvěřují mu. Více peněz zaměstnancům umožňuje mít větší kontrolu nad svými životy a tím zažívat méně stresu. Uspořenou energii mohou vkládat do rozvoje firmy i do svých rodin. Dokonalý příklad recipročního altruizmu.
Inspirace
Škoda jen, že jde o příklad tak vzácný. Bylo by příjemné, kdyby se čeští multimiliardáři alespoň zlomkově inspirovali příběhem Dana Price a místo nakupování nových tryskáčů zlepšili kvalitu života svým zaměstnancům. Pokud má pravdu Raymond A. Moody, že při odchodu z tohoto světa každý zažijeme všechny pozitivní emoce, které ostatní zažili díky nám, musel by se jim tento krok vyplatit.
