Blízký východ hoří! Sledujeme to všichni s obavami v přímém přenosu, i když mnozí drží palce odpůrcům autoritářských režimů ve vzbouřených zemích. Pokusme se však podívat poněkud do budoucnosti. Co může následovat po utichnutí revolučního nadšení a následných změnách v politickém vedení těchto států?
Mapa Blízkého východuWikipedie
Scénářů může být celá řada a já osobně se obávám, že se vyplní ten nejhorší. Plamen, zažehnutý na Blízkém východě, může eskalovat v obří konflikt s globálními důsledky. Většina politologů o tomto nebezpečí taktně mlčí, ale to nebezpečí zde je a je velmi reálné.
To, co začalo jako jasmínová revoluce v Tunisku, se šíří arabským světem jako lavina. Revoluce je dnes v plném proudu nejen v Tunisku a Egyptě, ale plameny nepokojů vybuchují v Alžírsku, první protesty se objevují v Maroku, Jemenu a Jordánsku, na pokraji revoluce je Mauritánie, klid není ani v Libanonu a osudové měsíce čekají i největší africkou zemi Súdán, který se chystá na rozdělení země.
Obecně jsou všechny nepokoje probíhající v řadě arabských zemí označovány jako sociální. Stojí za nimi dlouholeté neřešení problémů drtivé většiny obyvatel. Na jedné straně soustřeďování obrovského bohatství do rukou pár vyvolených z vládnoucích kruhů a na straně druhé všeobecná bída. V jednom z komentářů, zveřejněných v italském tisku se však objevilo i cosi jiného a značně znepokojivého. Existují prý důkazy, že nepokoje jsou rozdmychávány profesionálně organizovanými jednotkami islámských fundamentalistů, kteří sociální bídu obyvatel pouze využívají k převratům. Ty mají za cíl jediné, nastolit tvrdý islámský řád v zemích, které byly dosud k tomuto náboženství poněkud vlažné a jejichž politika se přikláněla spíše k západním demokraciím.
I kdyby se tyto zprávy nepotvrdily, toto nebezpečí zde je a nelze před ním zavírat oči. Například v Egyptě se toto nebezpečí jmenuje Muslimské bratrstvo. Pokud by se tam ona dosud zakázaná strana dostala k moci, čeká celý blízkovýchodní region značně horká budoucnost. Muslimské bratrstvo patří v regionu k nejradikálnějším nacionalistickým uskupením, která se vůbec netají podporou terorismu a věřícím doporučuje využívat k rozšíření islámského vlivu i ohně a meče. V Egyptě našlo Muslimské bratrstvo spojence i v rovněž zakázané Dělnické straně. Ta už po sérii upálení v Egyptě vyzvala své bratry, aby neupalovali sebe, ale nevěřící. To je v podstatě otevřená výzva k zabíjení cizinců. V tom případě půjdou ale Egypťané sami proti sobě. Jestliže v pokojných dobách jde do egyptské státní pokladny z turismu celých 11% z celkových příjmů a na turistech je závislé obrovské množství Egypťanů, v případě další radikalizace země mohou tyto příjmy a pracovní příležitosti zmizet.
To je jedna strana mince, ta vnitropolitická. Daleko nebezpečnější však může být ta druhá strana, týkající se zahraniční politiky a vzájemných vztahů mezi státy Blízkého východu. Je tady totiž jeden velmi horký brambor, jménem Izrael. Vztahy mezi Egyptem a Izraelem byly v posledních letech celkem stabilizované, ale to se může v případě, že se moci chopí radikální islamisté velmi rychle změnit. V případě proměny Egypta v islámskou republiku by se Izrael ocitl mezi dvěma ohni a blízkovýchodní kotel by mohl kdykoliv vybuchnout. V nezáviděníhodné situaci by se ocitly i Spojené státy. Ty dodnes podporovaly Mubarakův autoritářský režim v Egyptě a zároveň již tradičně stojí na straně Izraele. Ke komu se pak tato světová velmoc přikloní? Reagovat bude muset, o tom není pochyb. Pokud by Egypt zaútočil na Izrael, nejpravděpodobnější je to, že se USA postaví na stranu napadeného. Vzhledem k tomu, že je Egypt považován v arabském světě historicky za nejdůležitější zemi, kde se psaly dějiny celého blízkovýchodního regionu, strategické důsledky takovéhoto konfliktu by byly nedozírné. A právě z toho mám největší obavy.
