Uložila si česká vláda bobříka mlčení?

Každému, kdo sledoval včerejší sněmovní rozpravu k vyslovení důvěry vládě Petra Nečase, muselo toto divadlo připadat jako nepřetržitý, sedmihodinový monolog opozice. Ani jeden z členů vládního kabinetu nenašel odvahu vystoupit a hájit program vlády proti přívalu kritiky opozičních politiků.

Bobr (rod Castor) patří mezi vodní hlodavce rodu bobrovitých. U nás je důsledně chráněn, v některých zemích je však dosud považován za nebezpečného škůdce. Dinosoria

Důvody mohou být tři. Buď si uložila celá vláda jako jeden muž bobříka mlčení, nebo její členové postrádají schopnost věcné argumentace, případně se rozhodli jako jeden muž arogantně vystoupení opozičních politiků ignorovat, jak prohlásil šéf ČSSD Bohuslav Sobotka.

 Je pravdou, že sedmihodinový maraton rozpravy byl mnohdy pěkně nudný a řada opozičních politiků v něm omílala své staré stesky, které už nikoho nepřekvapí. Na druhé straně se v rozpravě objevily i skutečně věcné argumenty a přesně cílené otázky, které si zasloužily alespoň minimální reakci některého ze členů kabinetu. Ať už však budeme posuzovat důvody ledového mlčení celé vlády jakkoli, faktem je, že jde na české parlamentní scéně o historicky bezprecedentní jednání, které by mohlo v budoucnu vládě uškodit. Svým mlčením dávala nejen svým politickým protivníkům v parlamentu, ale i všem občanům této země najevo své pohrdání všemi názory, které se liší od jejich oficiální linie.

 Podobná jednání už jsme měli tu smůlu jednou zažívat za komunistického režimu. Bezcharakterní jednání vládnoucí Komunistické strany, potažmo Národní fronty, spojující všechny tehdejší politické strany, se nápadně podobá jednání současné vládní koalice. Říkejte si, co chcete, my na vás zvysoka kašleme a stejně si pojedeme podle svého!. Názory opozice byly tehdy nežádoucí a jediný rozdíl byl v tom, že za otevřené vyslovení jiného názoru následovaly tvrdé represe.

 Máme včerejší postoj vládního kabinetu považovat za signál, předznamenávající jeho chování po celou dobu jeho volebního období? Pak tedy, potěš pánbůh! Je s podivem, že všechna česká media přešla bezprecedentní chování vládních představitelů bez povšimnutí. Některá si všímala spícího Schwarzenberga, jiná laškující poslankyně Klasnové či vytahala z textů projevů opozice humorné perličky a srovnávala jednání sněmovny se silvestrovskou estrádou. Nikoho z novinářů však nezarazilo, že je alespoň minimální slušností, odpovědět na konkrétní položené otázky.

 Ostatně tímto způsobem jednání se Nečasova vláda prezentuje i v jiných oblastech a zdá se, že i přes veškerá svá prohlášení o slušnosti a komunikaci s opozicí, v tomto směru do posledního puntíku převzala Topolánkovy manýry. Uveďme si malý příklad. Mimo jakoukoli veřejnou kontrolu nyní probíhá utajeně a pod veřejnoprávní pokličkou na Ministerstvu kultury příprava novelizace autorského zákona. Přesto, že se jedná o zákonnou normu, která se dotkne, a to velmi citelně, všech občanů této země, téměř hotový návrh je před občany utajován.

Po přečtení novely, která unikla na veřejnost díky České pirátské straně, musí být každý normální občan zděšen. To, co předkládají společně Ministerstvo kultury, kolektivní správci OSA, Dilia, Intergram, Asociace provozovatelů kopírovacích služeb a další subjekty, není novela zákona, ale cílený útok na svobody občanů této země, svobodu internetu a silně zavání cenzurními praktikami minulého komunistického režimu.

Když se Česká pirátská strana před nedávnem obrátila na Ministerstvo kultury se žádostí o poskytnutí návrhu novely autorského zákona, zachovala se tato vládní instituce naprosto stejně, jako včera celá vláda Petra Nečase. Bez jakéhokoliv zdůvodnění žádost zamítla, i když je to v rozporu se závaznou Listinou základních práv a svobod. Co je nám poo nějakém právním dokumentu? My máme přece moc!

Bude-li Nečasova koaliční vláda i nadále přistupovat ke všem připomínkám, žádostem a návrhům opozičních stran, ale i organizací, sdružujících a zastupujících běžné občany, z pozice mrtvého brouka, máme se na co těšit.

 Tak mne napadá, vrátím-li se k úvodu svého blogu, že možná vládě křivdíme a platí pro ni druhý důvod jejího mlčení a to ten, že není schopna věcné argumentace. Nebylo by divu. Když slyšíme, co dokážou vypustit ze svých úst takoví političtí amatéři, jako ministr vnitra Radek John či ministr dopravy Vít Bárta, ježí se nám i chlupy na nohou.