Jde pražská policie ruku v ruce s mafií?

Nejenže si o tomto bratrském svazku štěbetají vrabci v českých luzích a hájích, ale už si toho všimly i britské Timesy. Václavské náměstí v Praze je podle tohoto deníku něco jako smrdutá žumpa uprostřed Evropy.

Ne, že bych nějak jásal nad tím, jak nás Britové pomlouvají. Co je jim ostatně do toho? Ať si nejdříve zametou před vlastním prahem. Ono totiž vlézt po setmění do londýnského metra je také poněkud o ústa. Ale na druhé straně, pohled zvenčí, který si nebere žádné servítky, je také k něčemu dobrý. A co navíc, je bohužel pravdivý.

  Každou pasáž na Václaváku, každé temnější zákoutí, ba co víc, každé nároží, okupují podivná individua všech barev a národností. Seženete tady jakoukoliv drogu, na kterou si vzpomenete, seženete tady sex od pětistovky, až po několik tisícovek. Pokud se vám podaří po setmění projít celé náměstí odshora dolů bez toho, aby vás okradli, můžete to považovat za zázrak, hodný zápisu do Guinessovy knihy rekordů. A to všechno pod bedlivým dozorem mužů zákona, kteří nepřivírají jen jedno oko, ale pro jistotu obě dvě.  

Každý čerstvý ministr vnitra, každý nový policejní náčelník, ujišťují české obecenstvo při svém divadelním nástupu do funkce, jak s onou pakáží na Václavském náměstí zatočí. V první řadě slibují, že posílí policejní hlídky. Kdyby to každý z oněch papalášů splnil, nebylo by už na Václaváku pro policajta kam šlápnout. To, že policie na náměstí je s místní mafií na náměstí jedna ruka, nevidí jen naprostý ignorant, neřku-li idiot. Policejní šéfové můžou své muže zákona hájit zuby nehty, ale procházka onou kdysi výstavní promenádou uprostřed Prahy, ukáže každému holou pravdu.  

Britské The Times dávají Václavské náměstí do společnosti takových míst, jako je hamburská Reeperbahn, pařížské náměstí Pigalle, nebo amsterodamská ulice Damstraat. Vzhledem k tomu, že jsem měl čest ona místa navštívit, mohu odpovědně prohlásit, že srovnávat je s Václavákem, je pro ně těžká urážka. Ona proslavená místa totiž mají svůj kolorit, své genius loci a lehké děvy a trocha té místní galerky k těmto atrakcím zkrátka patří. Každý návštěvník to také čeká a mnozí z nich tam jdou jen kvůli TOMU.

Václavák je však něco zcela jiného. Turisté od něj rozhodně nečekají to, co najdou na Reeperbahn a když zjistí, že to zde kvete přímo ve výkladní skříni hlavního města, je to pro ně jako rána palicí mezi oči. Na jedné straně se Václavák snaží být exkluzívním teritoriem, což zdůrazňují předražené hotely a luxusní obchody světoznámých značek a na druhé straně, jen co se rozsvítí lucerny, mění se v cosi nepopsatelného. Na náměstí se to hemží dealery, feťáky, prostitutkami, neodbytnými nadháněči místních erotických podniků a smečkami kapesních zlodějů, ale muži zákona postávají tu a tam slušně ve dvojicích a tváří se, jakoby se nechumelilo.  

To nám opravdu chtějí policejní šéfové tvrdit, že tam jejich muži pracují s tím největším nasazením? Že jim do kapes tu a tam neskočí nějaká ta nepokojná rulička bankovek, jen aby se dívali v pravou chvíli na druhou stranu? Tady jsou pouze dvě možnosti. Buď jsou policajti sloužící na Václaváku slabí, neschopní a bez respektu, nebo jsou s místní mafií jedna ruka. Víc možností zkrátka není.

  Ale abych všechno nesvaloval jen na policii. Svůj díl viny, a ne zrovna malý, nese i pražský magistrát, který ono všeliké kšeftování, zlodějinu a prostituci galantně toleruje. Slavný pan primátor Bém by se měl místo lezení po kopcích občas projít inkognito setmělým Václavákem a po shlédnutí nočního představení (pokud ho absolvuje se zdravou kůží a bez ztráty peněženky) vypráskat všechno to svinstvo za hranice města. Když si s prostitucí poradila i taková bašta placené erotiky, jakou bylo Dubí u Teplic, to by v tom byl čert, aby to nezvládlo hlavní město. Ale to by musel někdo opravdu chtít. Dnes to působí dojmem, že současný stav oběma stranám nadmíru vyhovuje.  

Apropó, dokonale mne uzemnila slova mého ostravského přítele, který prohlásil, že u nich na Stodolní se cítí v noci mnohem bezpečněji, než v matičce Praze na Václaváku! A já mu věřím!