V diskuzích bloggerů se často vyskytují nejrůznější rady a návody, jak dosáhnout co nejvyšší karmy. Je to zcela jednoduché. V titulku se musí vyskytnout alespoň jedno z následujících jmen či názvů stran. Pro názornost doplňuji v závorce kolikrát se ono slovo vyskytlo v titulcích blogu iDnes.cz za uplynulé tři měsíce. Rath (255), ČSSD (166), Paroubek (130), Topolánek (129), ODS (106), KSČM (89), Klaus (84). Ale co takhle nejnižší karma dámy a pánové, jak na to?
Dlask tlustozobý aneb Coccothraustes coccothraustes. No není to krasavec?Wikimedia
Pokud opravdu chcete mini karmičku, stačí psát buď o vědě, jak občas činím já (průměrná karma 6.0), nebo o zcela všedních věcičkách, které zaujaly vás, ale ostatním jsou ukradené. Můj dnešní příspěvek o ptáčcích zpěváčcích zcela určitě patří do této kategorie.
Před pár lety jsme s dětmi opustili matičku Prahu a stali se venkovany v malé obci. Už jsme měli plné zuby města, které se proměnilo v cosi podivného a neosobního. Chtěli jsme mít kolem sebe přírodu a to se nám povedlo dokonale. Hned po nastěhování si naši domácnost vybrala za svoji toulavá kočka Čipina a brzy si nás přivlastnil i kocourek Tonda. Už jsme jejich a sloužíme jim jako magoři.
Bydlíme na okraji lesa a na zahradu nám chodí každý večer srnec Venda, bažantí párek Rumcajs a Manka, pár nepojmenovaných zajíců a zhruba 1682 ptáčků zpěváčků. Na rozdíl ode mne, je naše děti bezpečně rozeznávají a v letošní tuhé zimě, kdy je kolem krmítka pěkný frmol, dokáže dcera vyměnit televizi za okno do zahrady. Posadí se u něj a hlásí jako rádio: Přiletěl střízlík obecný! Teď je tam osm sýkor modřinek, dvě koňadry, dva brhlíci a 5 zvonků zelených! Přiletělo celé hejno vrabců! Teď tam zobe pěnkava jíkavec! Jejda, je tu párek tlustých dlasků atd. Někdy ji podezírám, že to předčítá z encyklopedie ptáků, ale když vyhlédnu ven, vidím, že má pravdu.
Víte kolik toho ty mrňavé potvůrky sežerou? Je polovina února a už v sobě mají 80 kilo slunečnice! Lojové kuličky pro sýkorky už ani nepočítáme. Polovinu toho sice vyházejí z krmítka ven, ale nic nepřijde nazmar. Například vrabci zásadně do krmítka nejdou. Přiletí jich celý mrak, sednou na zem a spasou všechno, co z krmítka spadlo. (Pak, že vrabci vymírají, jak hlásí ornitologové. Cha, cha).
Nejhorší jsou ale kosáci. To se jeden takový vypasený tlusťoch usadí do krmítka, čechrá si peří a nikoho tam nepustí. Ostatně úplně stejní sobci jsou dlaskové. Ti se dokážou přežrat k prasknutí, ale aby někoho pustili k lizu, pardon, k zobu, to tedy ne. Ti mi připomínají pár lidí z parlamentu, ale jmenovat nebudu. To bych si zase zbytečně zvyšoval karmu.
Vzhledem k tomu, že se nám zásoby slunečnice tenčí, mohla by už zima konečně skončit. Pak přijde jaro a opeřenci nám všechno vrátí i s úroky. Už se nevyspíme, protože nás budou ráno budit o půl páté a auto budu mít stále zapatlané od jejich hovínek. Ale stejně zpívají krásně.
