Hned v úvodu se mi chce podotknout, že ta úroveň je možná ještě horší. To jak dopadají naši žáci ve srovnání s ostatní Evropou je doslova alarmující. Objektivní zahraniční průzkumy se sotva dají zmanipulovat tak, jako ty sebechvalné, které si dělá české ministerstvo školství samo. Na katastrofální stav úrovně výuky v ČR upozorňují jak zahraniční experti, tak učitelé i samotní žáci. Poslední celosvětový průzkum úrovně znalostí žáků, nás postavil až na poslední místo žebříčku. A co na to říká ono slavné ministerstvo školství? Prý nejsou peníze!
Vážení úředníci ministerští, všechno přece není jen o penězích. Ty by stejně skončily jen ve vašich kapsách a do škol by doputovaly v nejlepším případě pouhé drobky. Plnou pravdu mají učitelé, včetně čerstvých absolventů pedagogických fakult, kteří tvrdí, že začít se musí právě ve vzdělávacím systému učitelů. Ten prochází změnami neustále, ale změny jsou vyloženě kosmetického charakteru. Vzdělávací systém budoucích učitelů zůstává stejně konzervativní jako před lety a stejně konzervativní je pak i počínání absolventů v praxi. Kde je interaktivita, kde je škola hrou? Troufám si říci, že takto učí jeden učitel ze sta.
Moje dcera nyní navštěvuje pátou třídu základní školy a má to veliké štěstí, že má za třídního jednoho z těch pravých českých kantorů, muzikuse s velkým kulturním přehledem, který neučí stylem „já pán, ty kmán“, ale diskutuje, vysvětluje, beseduje a jedná s dětmi jako rovný s rovným. Na hodiny matematiky s ním, se děti vysloveně těší, svého kantora obdivují a to už je co říci. Stačí, když si vzpomenu na svůj odpor k tomuto předmětu v letech povinné školní docházky. Bohužel koncem tohoto školního roku tento kantor ve škole končí a odchází do penze.
Když srovnám jeho výuku s běžnou výukou, jakou nedávno absolvoval i můj syn, je to nebe a dudy. Běžný systém stále připomíná Rakousko-Uhersko, jen těm současným učitelům chybí v ruce rákoska. Spočívá v nezáživném výkladu či dokonce (ta hrůza) v pouhém předčítání látky po celou vyučovací hodinu, v občasném přezkoušení či písemce a co se nestačí probrat, hodí se na rodiče v podobě domácího úkolu. Stejně vypadají na řadě škol hodiny dějepisu, přírodopisu, zeměpisu a dalších předmětů.
Když už jsem se zmínil o dějepise, neodpustím si malé zastavení. Doslova kulturní analfabetismus projevil minstr školství Ondřej Liška, když schválil omezení výuky dějepisu na středních školách pouze na 1. a 2. ročník. Místo toho, aby byly humanitní vědy preferovány, jsou na všech stupních školství omezovány. V dějepise nejde jen o dějiny vlastní země, i když ty jsou samozřejmě nejdůležitější, ale i o dějiny umění, dějiny celého lidstva a ty patří ke všeobecným znalostem každého člověka.
Hlavně, že tento ministr tak prosazuje maturity z matematiky. Když jsem slyšel jeho zásadové prohlášení, že prosadí maturitu z matematiky za každou cenu, začal jsem se nenápadně vyptávat přátel, pracujících v nejrůznějších oborech, od vědců, přes technické pracovníky, novináře, úředníky atd. Pokládal jsem jim jednu jedinou otázku: kdy jsi naposledy v praktickém životě použil středoškolskou matematiku? Odpověď byla jednoznačná. Ještě ani jednou! 100% z nich využilo maximálně matematiku ze základní školy, aby si spočítali, zda jim v samoobsluze vrátili zpátky správně drobné. A to prosím byl jeden z dotazovaných absolventem matematicko-fyzikální fakulty, pracující ve výzkumu s čísly. Ten mě málem poslal někam se slovy „a na co mám počítač“?
Škola má připravit mladého člověka především na život. Děje se to ale skutečně? Nevěnuje škola stále až příliš času únavnému memorování? Měl jsem možnost navštívit jednu školu v Belgii a nestačil jsem se divit. Výuková hodina probíhala v těsném diskusním kroužku a konkrétně výuka dějepisu připomínala spíše výměnu názorů na úrovni odborných expertů. V jejím závěru se žáci proměnili v historické osobnosti, které se skokem v čase dostaly z 16. století do naší současnosti, a jejich úkolem bylo představit svým spolužákům svoji dobu. Konkrétně šlo o dobytí Mexika, kdy jeden žák představoval conquistadora Fernanda Cortése, jiný prostého vojína a další indiánského vládce Montezumu. Všichni si doma nastudovali co nejvíce podrobností o tehdejší době i o osobě, kterou představovali a vše zábavnou formou předvedli ostatním. Zkrátka hodina plná vzrušení a zábavy, která bezesporu v dětech zanechala trvalé stopy.
Pochybuji, že takové stopy zanechá recitace české učitelky z učebnice dějepisu, při které se děti otráveně koukají na hodinky a netrpělivě očekávají zvonění.
A proto tvrdím: pokud se velmi rychle nezačnou budoucí kantoři učit tento styl interaktivní komunikace při výuce, budou naše děti čím dál více zaostávat. V době počítačů, 3D animací a interaktivních programů, jsou současné předpotopní formy výuky neudržitelné. Jsou-li dnes podle citovaného průzkumu naše děti například v přírodních vědách na jednom z posledních míst na světě, budou velmi rychle na tom úplně posledním. Pokud chce ministr Liška ve školství opravdu něco změnit, ať rychle zapomene na svůj hlavní cíl, což jsou nesmyslné maturity z matematiky a přijde s radikální smrští na pedagogických školách. A na to vůbec nepotřebuje peníze, ale jen hlavu.
