Absolventi - spodina společnosti?

Nový zákon o zaměstnanosti platí už od roku 2004. Jeho dopady na absolventy škol byly sice později poněkud zmírněny, ale žádný z poslaneckých mozků nebyl bohužel tak inteligentní, aby si dokázal představit, jak dalekosáhlé dopady bude mít nový zákon na mladé lidi v případě krize, která dnes mává s trhem práce.  

Absolventi škol musí mít podle nového zákona odpracováno minimálně šest měsíců, aby dosáhli na podporu v nezaměstnanosti. Řada škol, zejména internátních učilišť, však svým studentům brigády během studia neumožňuje. Zbývají tedy prázdniny. Poslední dva roky však byla situace na trhu brigád zoufalá a dnes už student nemá vůbec žádnou šanci. Přednost mají samozřejmě stálí zaměstnanci. Pokud se přesto stane zázrak a nějakou brigádu student sežene, firma mu nabídne pouze dohodu o provedení práce, což se do odpracované doby pro nárok na podporu nepočítá. Chytře vymyšleno, že?

Letos školy vychrlily přes 30 000 absolventů a při současném stavu na trhu práce, máme rázem 30 000 nezaměstnaných mladých lidí, kteří by chtěli pracovat, ale jsou naprosto bez šance. Podnik, který dnes dá přednost absolventovi, před zkušeným pracovníkem s praxí, snad v tomto státě ani neexistuje. Jednotlivé strany se v předvolebním boji předhánějí lákavými nabídkami a slibují občanům modré z nebe. Ani jedna však nebere v potaz katastrofální situaci, do které se dostávají mladí lidé, kteří vstupují do praktického života. Je ostudou tohoto státu, jak se k nim chová.

Pokud vám v nynější předvolební kampani maže některá ze stran med kolem huby, slovy „myslíme na mladé“, jde o bohapustý žvást. Ani jedna z nich nemá v programu racionální řešení, jak pomoci absolventům při startu do nového života. Slavný zákon o zaměstnanosti přinesl jediné – přenesl odpovědnost ze státu na rodiče. Absolventi nejenže nemají nárok na podporu nezaměstnanosti, ale pokud žijí s rodiči v jedné domácnosti, nemají ani nárok na jakoukoli sociální podporu. Stát automaticky předpokládá, že se o ně rodiče postarají. Ale co v případech, kdy je rodina na hranici životního minima, a přesahuje povolenou hranici třeba jen o korunu? Sociální podpora je pak nulová a celá rodina tře bídu s nouzí. Hezký start do života!

Jistě, někteří mladí lidé si našli kličku a zcela prostě se odhlásí z trvalého pobytu u rodičů a přihlásí se na obecním úřadě, jako bezdomovci. Je to ale řešení? To bylo cílem onoho zákona? Vytvářet armádu nezaměstnaných bezdomovců ve věku okolo dvaceti let? Tak mne v této souvislosti napadá myšlenka, že kdejaký cikán, vyhýbající se léta práci, si každý měsíc chodí pro nemalé sociální dávky a stát mu je ochotně vyplácí. (Upozorňuji, že nejsem rasista, mám výborného kamaráda (pracujícho!) cikána). Podle toho jsou tedy největší spodinou společnosti čerství absolventi. Ti nemají nárok vůbec na nic!

Ten, kdo tento zákon tehdy prosadil, jistý pan Škromach z ČSSD (to, abyste milí absolventi věděli, komu máte děkovat), patří k těm poslancům z povolání, kteří už o realitě praktického života nevědí zhola nic. Tak, jako 99% dalších poslanců, žije ve svém poslaneckém akváriu a přes jeho tlusté sklo nevidí, co se děje kolem. Jaká je tedy realita na trhu práce pro mladé lidi? Před psaním tohoto článku jsem si udělal prostřednictvím internetu několikadenní sondu v nabídkách práce. Prošel jsem stránky desítek pracovních agentur, serverů nabízejících práci i úřadů práce. Pro absolventy vysokých škol je situace ještě jakžtakž únosná a dá se při nízkých nárocích něco vybrat. Úplně jiná je však situace u absolventů středních škol, zejména odborných učilišť. Tam je to skutečná katastrofa a to jsem se soustředil na Prahu a Středočeský kraj, kde je prý nezaměstnanost nejnižší. Práce pro mladé lidi se středním vzděláním zkrátka neexistuje.

Nabídek práce jsou sice na webu tisíce, ale všechny spadají do dvou kategorií. Ta první se dá označit jediným slovem – podvod. To je záplava nabídek typu: „nepotřebujete vzdělání, staňte se generálním ředitelem a za měsíc už budete vydělávat 100 000 euro měsíčně“. Nebo „staňte se milionářem, nepotřebujete nic jiného, než chuť do práce“ a podobné nesmysly. Ty chrlí každodenně zejména inzertní noviny Annonce, ale zaplavují i webové stránky pracovních serverů. Pokud na podobný inzerát někdo naletí, dozví se, že jde o klasický multilevel marketing, tedy o nic jiného, než známé letadlo. Do této kategorie podvodných nabídek patří i všechny inzeráty, nabízející práci doma, na internetu. Pro zájemce o tuto práci jedna rada. Pokud není v inzerátu uveden přímo název firmy, která nabízí práci doma, po internetu, jde 100% o podvod! Solidní internetové firmy se za svoji adresu, či jiný konkrétní kontakt nestydí.

Druhá velká část inzerátů spadá do kategorie, pro kterou nepotřebujete vůbec žádné vzdělání a to střední odborné je vám úplně nanic. Prostě ztracené tři, nebo čtyři roky. To jsou zejména místa u bezpečnostních agentur, nejrůznější nabídky na pomocné práce, úklid, pomocní dělníci, pokladní v supermarketech a podobně. Ne každý absolvent dělal školu jen proto, aby se dozvěděl, že by mu vlastně stačilo základní vzdělání. Spoustě z nich ale nezbude, než některé z těchto nabídek využít. A znovu musím položit otázku. Bylo cílem onoho paskvilu, nazývaného zákon o zaměstnanosti to, že absolventi nenajdou zaměstnání ve své odbornosti, ale jsou nuceni vykonávat podřadné práce? Bez kvalifikované praxe ztrácejí velmi rychle svou odbornost, a pokud by se někdy našla pro ně pracovní příležitost v oboru, nikdo je bez odborné praxe nepřijme.

Tento stát vůbec není chudý, jak se nám snaží namluvit vládní ekonomové. Je bohatý až, až. Stačí se podívat na miliardy, které tečou do pokladen politických stran, na další miliardy, které jdou do přebujelé vládní administrativy, na miliardy, které jsme zbytečně utopili v půlroce našeho předsednictví EU, nebo na miliardy, utopené v nesmyslných projektech, jako jsou podivné armádní nákupy, které dodnes nikdo nevysvětlil. Není divu, že mladým lidem je proti srsti, když vidí jistého pana Topolánka, chrochtajícího na milionářské jachtě ve společnosti party zazobanců a lobbistů, když oni nezavadí o slušnou práci ve svém oboru.

Pro lidi typu Topolánka, Škromacha, Lišky, Paroubka či Kalouska, jsou mladí absolventi škol pouhým póvlem, který nestojí ani za řeč. Od nich se nedá podpora mladých lidí čekat. Pokud by chtěli situaci skutečně řešit, museli by udělat příslušná opatření už včera. A to už bylo nejspíše také pozdě. O krizi víme už rok a tato situace nezajímá ani jednoho z politiků. Dokonalým příkladem arogance se předvedl bývalý ministr Nečas, který do novely zákona o zaměstnanosti právě před rokem, ještě v srpnu 2008 prosadil, že mladí lidé do 25 let už nejsou považování na trhu práce za znevýhodněnou skupinu žadatelů! Prý je pro ně práce nadbytek. Zářný příklad práce úředního blba.

Je opravu načase, aby se tito partajníci z povolání vrátili konečně do reality normálního života. Myslím si, že v nadcházejících podzimních volbách by si každý měl pořádně rozmyslet, komu dá svůj hlas.