Zvláštní „demokratická“ doba. Člověk aby se bál přiznat, že volil Babiše, Zemana či Tomia.
Samozřejmě, v padesátých letech ani ta plenta nebyla, ale já ji jako prvovolič (dostal jsem za Husáka prvovoličský diplom) zažil a hned jsem za ni vlezl. Ne, nebyl jsem disident, jen jsme se v práci vsadili, kdo přinese nejvíc nevhozených volebních lístků. Volební komise sice žasla, plenta se nacházela tak daleko, že každý její člen viděl, kdo se za ní ukryje. Přinesl jsem všechny lístky, kolegové z práce ne, ale chápu je, byli starší a ta sázka mohla ohrozit jejich další život. Ten můj kupodivu ne, byť mi soused z baráku, člen volební komise, můj úlet za plentu vyčítal a prý musel kolegy přesvědčit, že jsem jen blbý a mladý a aby z toho nevyvozovali nějaké důsledky. Nevyvozovali, ale zřejmě jsem jim za to ani nestál, asi chápali to mládí a blbost.
Čas oponou mávnul, najednou přišla demokracie a za plentu se musí povinně. Je jedno, o jaké volby se jedná a nikdo údajně neví, komu jste svůj hlas vhodil. Což je dobře, ale na druhou stranu musíte tajit jak za totáče, komuže to bylo.
Představte si, že vám tady řeknu, že jsem za prezidenta volil Zemana a v parlamentních volbách to hodil Babišovi (nedejbože Okamurovi). Okamžitě bych dostal nálepku „koblihář“, rasista a příznivec Ovara. Tady mne napadá, zda jste si všimli, že urážet prezidenta republiky je vítáno téměř všemi masmédii, zatímco zpochybňování migrace znamená nálepku xenofob?
Ale o co vlastně jde. Můj přítel Dondy (Jiří Donát), už snad půl století chodí s přáteli do jisté břevnovské hospody. A zakázal jim tam politické tlachy, kvůli Zemanovi a spol. by se jinak prohádali večerem. Dondy je rozumný člověk a ví, že jestli bude prezidentem Zeman či Drahoš, u kormidla vlády Babiš, Sobotka nebo Fiala, nic se pro obyčejného člověka nezmění, jen o ta korýtka bude boj.
Když jsem zmínil korýtka, tak ještě jeden důležitý podotek, který se týká nejen ministerstev, ale i nižších útvarů. Změní se ministr, pár náměstků a vedoucích odborů, ovšem ten základ, tedy úředníci, z nichž někteří sloužili už za Husáka, zůstávají na svých místech. A o tom to je!
Blbé však je, že si lidé myslí, že svojí volbou něco změní. A ještě blbější je, když jedni urážejí druhé, že volili toho či onoho. A úplně nejblbější je, že volič Zemana či Babiše je pražskou kavárnou pasován na nesvéprávného jedince.
Z tohoto pohledu jsme nesvéprávní všichni!
Aleš Presler
Senioři zachránili topící se ženu. Zásluhy si však připsali hasiči.
Byla by to historka okresního formátu, jak říkávali pánové Š+G, jenže tahle pojednává o povrchnosti těch, jejichž úkolem je informovat širokou veřejnost.
Aleš Presler
Před dvěma roky spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota (upravený text).
„Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní.
Aleš Presler
Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.
„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“
Aleš Presler
Tři upálení Janové: Hus, Palach a pozapomenutý Zajíc. Hrdinové, anebo „jenom“ sebevrazi?
Na výročí upálení Mistra Jana Husa máme pracovní volno, o Janu Palachovi se s blížícím padesátým výročím jeho smrti hojně píše, o filmech nemluvě, zatímco Jan Zajíc zůstává spíše regionálním hrdinou.
Aleš Presler
Pražák ve venkovské hospodě. Očekává služby jak v Alcronu, ale za čtvrtinové ceny.
To bylo tak. Pražák si vyjel do nejmenované vesnické hospody a nevítali ho před ní hostesky s chlebem a solí. A uvnitř ho čekala celá další řada příkoří.
| Další články autora |
O solitérech v Praze. Některé stavby jsou jako pěst na oko. Třeba panelák v Braníku
Kdo viděl film Tam na konečné z roku 1957, pravděpodobně ho zaujalo nejen zpracování v duchu...
Galerie: Tramvaje ze Škody míří do Itálie i Německa. Takhle vypadají české vozy pro Evropu
Většina Čechů zná tramvaje Škoda především z pražských ulic nebo z dalších krajských měst. Jen...
Záhadné schody v Kunratickém lese mají vysvětlení. Sloužily při šlechtických honech
V srdci Kunratického lesa chátrají podivuhodné schody, které vedou „odnikud nikam“. Před bezmála...
Kam v březnu v Praze zdarma? 7 tipů od poslechovky po pochod ve Stromovce
Vybrali jsme sedm pražských akcí zdarma – koncerty, festival, výstavy i přednášky, které můžete...
Lavičky v „Sherwoodu“ u stanice Praha hlavní nádraží zmizely. Proč se vrátí jen 40 procent?
Z Vrchlického sadů kolem železniční stanice Praha hlavní nádraží byly během posledního únorového...
Na přejezdu se srazil vlak s osobním autem. Řidič z místa nehody utekl
V Mirošově na Rokycansku se dnes odpoledne na železničním přejezdu střetl osobní vlak s osobním...
Na Vysočině loni zaznamenali 894 případů lymské boreliózy, nejvíc od roku 2018
Lymskou boreliózou na Vysočině loni onemocnělo 894 lidí, nejvíc od roku 2018 a o 402 víc než v roce...
Horská služba rozšířila výstrahu před náledím na trasu z Obřího do Modrého dolu
Horská služba v okolí Pece pod Sněžkou v Krkonoších rozšířila výstrahu před zledovatělým terénem. K...
V Neratovicích vznikne komunitní bydlení pro handicapované, kraj zaplatí projekt
V Neratovicích na Mělnicku vznikne komunitní bydlení pro handicapované, Středočeský kraj nyní...

Hormonální rovnováha po 40? Existuje přírodní cesta, jak se cítit lépe
Únava, výkyvy nálad, problémy se spánkem nebo náhlé pocení. Po čtyřicítce se hormonální změny hlásí o slovo častěji, než si myslíme. Existuje ale...
- Počet článků 325
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3263x



















