Televize Nova i Prima ve svých zpravodajstvích zavelely a dnes už jsem viděl první rodinné výsadky s proutěnými koši, kterak se derou do lesů za jistě bohatým úlovkem.
Redaktoři obou stanic se vydali do lesů se „zkušenými“ mykology a nasbírali několik nůší převážně hřibovitých hub. Do toho vykřikovali hesla o tom, jak to roste skoro na každém kroku, jen už neřekli, co s tak bohatým úlovkem, stačícím pro průměrnou rodinu na několik let dopředu, udělají. Faktem však je, že houby v masovém měřítku rostou zatím jen v několika málo oblastech, ovšem to národ až tak neregistruje a zprávu vezme jako pokyn ihned vyrazit do nejbližších hvozdů. Vyrazí i ti, kterým slovo příroda nic neříká a jinak by seděli doma na zadku, ale když je něco zadarmo a je to hodně, tak ten zadek zvednou. Začíná každoroční plundrování lesů, což se spoustě jiných lidí pochopitelně nelíbí.
Nejsem příznivcem restriktivních opatření, třeba že by houbař mohl z lesa odnést jen omezené množství plodnic (kdo by to také kontroloval?), omezil bych jen zpravodajství, jež de facto vybízí k masovým nájezdům a rabování přírody. Každý si přece může zjistit sám, nejlépe vlastním pozorováním, jak se to s houbami v jeho okolí ve skutečnosti má a nečekat na pokyn z obrazovky. A je také na každém, aby uvážil, zda je opravdu nutné tahat domů celé nůše úlovků.
Po vzoru některých kolegů (např. BO, JH) teď spletu dohromady dvě zdánlivě nesouvisející témata, společnou mají jen přírodu, případně tip na víkend coby náhradu za houbaření.
Zhruba čtyřicet minut jízdy autem, pár kilometrů od okresního města Benešov, se nachází vesnice Soběhrdy. Bilboardy podél tzv. Nové benešovské silnice lákají na návštěvu tamní farmy, která byla otevřena letos v červnu. Reklamě jsem příliš nevěnoval pozornost, předpokládal jsem, že se jedná o jedno z mnoha podobných zařízení, jež se v poslední době rozmnožila po celé republice jako houby po dešti (vidíte, jsme vlastně stále u hub!). Očekával jsem tedy pár koz, ovcí, kraviček a různé domácí havěti, ale byl jsem věru překvapen.
Soběhrdská farma je spíše menší zoologickou zahradou o rozloze 25 hektarů, ale chtějí ji v dohledné době čtyřnásobně zvětšit. Mají tu spoustu hospodářských zvířat ze všech kontinentů a jeden nestačí žasnout, jací roztodivní živočichové se ve světě chovají. Areál je velmi dobře přehledný, kráčí se po asfaltových cestičkách a kdo je líný, může se nechat povozit elektromobilem. Kromě čučení na živočišné osazenstvo jsou zde k dispozici atrakce pro děti, místa na grilování i odpočinek, občerstvovací stanice.
Jenže, na rozdíl od houbaření (vidíte, snažím se udržet mykologickou linii), to není zadarmo. Vstupné 190 kaček za dospělého a 130 Kč za dítě vyšší než devadesát centimetrů není až tak lidové, což může mnohé návštěvníky odradit, navíc pobýt v areálu lze jenom čtyři hodiny, za každou hodinu navíc, byť třeba započatou, se platí dalších třicet korun.
Měl jsem štěstí, že rozhodování o tom, zda zaplatit a poznat farmu zevnitř, jsem byl ušetřen. Psi tam mají vstup zakázán a než bych našeho Oriho nechal uvázaného někde u brány, spokojil jsem se s obhlídkou zpoza plotů. I tak jsem viděl vcelku dost.
Závěrečná otázka nejen pro mě, ale i pro nás všechny je, co si zvolíme za relaxaci o víkendu. Odpovím pochopitelně jen za sebe. Do lesů s Orim nevyrazím, ty budou narvané televizí nabuzenými houbaři (vidíte, zase jsem se vrátil k mykologii), farmu Soběhrdy už jsme viděli, tak asi sezveme pár známých na grilovačku a budeme se válet jen tak na zadcích. Má být hezky, takže hezký víkend přeji i vám!
