Zločinní komunisté týrali válečné hrdiny, ale slavného hudebníka podrazili letci z Anglie!

Musím dopředu přiznat, že tento text se mi nepíše lehce. Kolega Ziegler napsal blog, jehož titulek parafrázuji. Ovšem nic není černobílé a nedělejme si iluze, že ti, co přišli s armádou z Buzuluku byli špatní a ti ze Západu skvělí

Jeho melodie a tvář patřili neodmyslitelně k českému prvorepublikovému filmu. Narodil se jako Rudolf Antonín a podle svého rodiště ve Dvoře Králové si přidal přízvisko Dvorský, vznikla tedy značka R. A. Dvorský. Uhlazený elegán vystupující povětšinou v bílém sáčku se díky svým rolím vepsal do srdcí dam a dívek, ale o politiku se příliš nezajímal. Po komunistickém puči v roce 1948 přestal být jeho typ vhodný pro tehdejší osvětu (stejně jako třeba Oldřich Nový), ovšem noví mocipáni ho nechali vystupovat alespoň na lidových estrádách, pokud možno prováděných v továrních halách. Po smrti syna, rovněž Rudolfa, ztratil elán, čemuž se netřeba divit. Kdo přežil své dítě, ví, o čem píši. Jednalo se v podstatě o zlomeného muže a když se chystal útěk bývalých pilotů RAF z Československé republiky, přikývl.

Nyní citujme naši oblíbenou wiki, která tento nepodařený útěk popsala eufemisticky:

S přítelem Pavlem Johnem, radiotelegrafistou ČS aerolinií,  začal krátce po komunistickém převratu zvažovat odchod do zahraničí. Plán útěku počítal s únosem dopravního letounu při zkušebním letu, přistáním na louce u obce Dřevčice, kde se k pilotům měl připojit zbytek skupiny. První pokus v létě 1950 se pro poruchu letadla nezdařil, při druhém pokusu o týden později odletělo letadlo přímo a k setkání s druhou částí skupiny nedošlo.

Jak je patrno, wiki se úmyslně vyhýbá u slova piloti označení „RAF“, což lze pochopit, stejně jako lze pochopit, že „letadlo odletělo přímo a k setkání s druhou částí skupiny nedošlo“. Co však pochopit nelze je skutečnost, že o druhém odletu R. A. Dvorský vůbec nebyl informován, tudíž žádná „druhá skupina“ neexistovala. Lidově řečeno, piloti RAF se na Dvorského vykašlali a odlétli bez něj. Jak už jsem řekl, v té době byl R. A. zlomený muž, k emigraci ho spíše nutili a že k ní nedošlo ho ani tak moc nedrásalo. Je tu ale háček, kdyby…

Kdyby ho o tři roky po tomto tragikomickém pokusu o útěk kdosi neudal a Dvorský dostal za vlastizradu pět let, pro špatný zdravotní stav mu soud trest zkrátil na tři a půl roku. Co je však zvláštní, nebyl udán komunistou, nýbrž někým z údajné protistátní skupiny (zřejmě jeho kamarád, kterého vzali do vazby a za svědectví ho propustili, kdo nezažil vazbu v padesátých letech, nesuď).

Oslím můstkem se vraťme k textu kolegy Zieglera, který má ve všem jasno: Češi udavači, komunisté hajzlové, co ničili jiným životy, západní odbojáři fajn. S něčím souhlasit lze, ale bohužel nic není černobílé, ani příslušnost k RAF neznamenala, že všichni její členové patřili k výkvětu národa (Čurda, Geryk, Svoboda). A naopak, že ti co přišli z Východu z Buzuluku, jsou hajzlící, i vždyť ten generál a pozdější prezident Ludvík Svoboda si sice pobyl v kriminále jen pár dnů, ale pak řadu let pracoval v JZD.

Zkrátka a dobře, nenazírejme na historii dnešní optikou. Hajzlící byli, jsou a budou na všech stranách politického spektra. A bohužel s tím nic nenaděláme.