Byla a je to zvláštní sorta lidí, tzv. Slováků v České republice. Umíte si představit, že předseda slovenské vlády, generální ředitel státního rozhlasu či primátor Bratislavy by byl Čech?
Masmédia nás informovala, že v sobotu zemřel bývalý generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. Z onoho postu rezignoval podle jejich informací v roce 2015 ze zdravotních důvodů, nicméně pokud použijete strejdu gůgla, zjistíte, že existovala aféra kolem zaměstnávání jeho syna a ta ho připravila o onu lukrativní funkci. Budiž, nepatlejme se v tom. Nepatlejme se ani v tom, proč Slováci v naší republice zastávají či zastávali významná místa, zatímco na Slovensku si Češi mohou o něčem podobném mohou nechat jen zdát. Vraťme se k Duhanovi.
Tohoto muže jsem osobně poznal začátkem roku 1994, kdy startovala televizní stanice Cable Plus a on stál v jejím pražském čele. Hlavní sídlo měla v Ostravě, nicméně pražská pobočka se sídlem na Barrandově měla pod Duhanovým vedením velké plány. Nastoupil jsem coby redaktor „videotextu“, což tehdy znamenalo novinku. Oproti klasickému teletextu se na obrazovce nejprve zobrazila fotografie, posléze na ní naskakoval text. Z dnešního pohledu nuda, ale nutno si uvědomit, že tehdy působily v České republice pouze čtyři televizní kanály – dva ČT, Premiéra (nynější Prima) a Nova. Pátý Cable Plus však vysílal vedle filmového kanálu i klasickou půlhodinovou zpravodajskou relaci – světe, div se, pod názvem Prima – což znamenalo zkratku PRažský Informační MAgazín. Sledovat ji mohli pouze ti, co měli kabelovou televizi, tedy převážně obyvatelé sídlišť. Teprve později vznikla dnes již populární síť UPC, dosažitelná ze satelitu.
Vsuvka: Přestože jsem původně měl pouze psát texty promítající se na obrazovce, stal jsem se redaktorem hraného zpravodajství, právě na popud Petera D., za což mu patří neskonalý dík. Nikdy předtím jsem nestál před kamerou, dělalo mi strašné potíže říci „Pro TV Prima, Premiéra či Nova Aleš Presler“ (ano, ty koncovky byly tři, neb jsme některé reportáže konkurenčním televizím prodávali), ne všechny se prodaly, ale co kdyby?
Akcionářem společnosti Cable Plus byl Krátký film Praha (tehdy KF a.s.), jenže Studio Prima (tedy ten informační magazín, nezaměňovat s nynější TV Prima), děsivě prodělávalo, tehdy to přišlo zhruba na minus dva miliony korun měsíčně. Takže se situace prohodila, provozovatelem Primy se stal Krátký film a Cabel akcionářem. Během jednoho jediného dne zaměstnanci dostávali výpovědi z jedné strany, ale hned podepisovali pracovní smlouvy se stranou druhou. Došlo však k nejhoršímu, prachy došly a nebylo na výplaty. A tehdy Peter Duhan Cable Plus (či chcete-li KF a.s.) opustil a šel za lepším. Měl rozjet noviny, někdy v roce 1997 si nás pár bývalých redaktorů z Cable pozval, slíbil na tu dobu neuvěřitelný plat třicet tisíc – a nestalo se nic. Ani ty noviny nevznikly. Jen mi řekl: „Aleši, jestli nemáte vedlejší kšefty, které já jsem vždycky měl, pak jste, s prominutím, blbec!“
Naposledy jsem Petera Duhana viděl zhruba před deseti lety, z té doby pocházejí i mé fotografie. Tehdy šéfoval ČRO 6, sešli jsme se v jejich sídle v Dykově ulici na Vinohradech v budově, která nese pamětní desku o tom, že právě v ní vznikla postava génia Járy Cimrmana. Duhan byl nadšen mými projekty, ale když mělo dojít k jejich realizaci, najednou se odmlčel. To bych mu v žádném případě nezazlíval, vím, jak to v životě chodí. Co jsem mu měl za zlé však bylo to, že najednou nezvedal telefony a nedokázal mi říci, proč jsou mé nápady najednou nepoužitelné.
Sečteno a podtrženo: Peter Duhan mě zklamal třikrát. Svým útěkem z Cable Plusu, svým jednáním a sliby kolem vzniku nových novin, a nakonec v ČRO 6.
Ale zemřel člověk, Peter Duhan, a ať jsme si co jsme si, budiž mu země lehká!
