Tak toto mi napsal bloger-terapeut Jan Jílek a pokračoval: „Docela chápu, že jste miloval socialismus, nic lepšího jste si neuměl představit a dodnes vám to vydrželo.“
O co vlastně šlo. Jan Jílek napsal blog (kdo má zájem, ať si ho najde sám, já na něj poutat nebudu) o tom, jak byl hrdý, že mohl sloužit v socialistické Československé lidové armádě. Korunoval to tím, že kdo nebyl na vojně, není chlap. Já v diskuzi zareagoval následovně: Jen k té větě, že vaše generace považovala vojnu za cosi, co dělá chlapa chlapem. Mluvte za sebe. Jedna z nejslavnějších českých rockových kapel se jmenovala Blue Effect, za komančů Modrý efekt. Hádejte proč. Případně můžete Mišíka, Hladíka, Kozla a spol. dodatečně zamontovat do svého textu.
Jan Jílek náhle začal diskuzní komentáře mazat, tak jsem zareagoval: Pane Jílku, jaksi nechápu, že jako "terapeut" musíte odlišné názory mazat. Docela by mě zajímalo, proč tak činíte, neb mazat diskuzní příspěvky je to nejhorší (pokud nejsou přímo hnusné), čeho se bloger může dopustit.
A Jílek zareagoval: Pane Preslere zcela jistě jste byl na vojně a přísahal jste socialistické vlasti. Nestyďte se za to. Nikdo vám to vyčítat nebude, pokud jste nepráskal bolševikovi, což si pochopitelně ověřím, pak se nic neděje. Docela chápu, že jste miloval socialismus, nic lepšího jste si neuměl představit a dodnes vám to vydrželo. Jinak máte právo být nespokojený i s tím, že pokud uznám za vhodné klidně smažu i vaše komentáře. Můžete si na mě stěžovat. Můžete být nespokojený a můžete se zlobit. A to je tak asi všechno, co můžete.
Samozřejmě jsem Jílkovi odpověděl, ale to on už nevydržel a mazal. Fór byl totiž v tom, že jsem socialistické vlasti na vojně nepřísahal, neb jsem něco jako Blue Effect. Nikdy jsem neuznával výrok, že kdo nebyl na vojně, není chlap. Příčilo se mi totiž ztratit dva roky života jen pro to, abych byl první rok vojenské služby buzerován a ten druhý buzeroval zase nováčky. Zkrátka nesnáším armádu a šikanu, chtěl jsem se téhle komunistické trapárně vyhnout. Zdařilo se – a světe div se – díky lékařům střešovické vojenské nemocnice. I v předlistopadové době se tam nenacházely „zelené mozky“, ale špičkoví doktoři, nešlo o politiku, vždyť ten stejný personál léčil i pozdějšího prezidenta Václava Havla. Nedal jsem úplatek, jen vysvětlil, proč armádou pohrdám, oni pochopili. Nalezli nemoc, která se nedala prokázat a hlavně ani vyvrátit, a já získal tu vysněnou modrou knížku (pro neznalé neschopen vojenské služby). Můžete mě soudit, máte na to plné právo, že jsem se vyhnul tomu „nejčestnějšímu“ úkolu, co chlap může pro socialistickou vlast udělat. Na rozdíl od Jílka, který komunistům věrně sloužil a přísahal, jsem tomu rád a nelituji toho. Na rozdíl od něj jsem totiž získal dva roky svobodného života navíc.
P. S.: Děkuji skvělému kamarádovi a nevlastnímu bratrovi Pepíkovi Macháčkovi, že mě velmi pomohl se té hnusné socialistické armády zbavit.
P.S. 2: Pro pana Jílka, obhájce komunistické armády, posílám písničku. Určitě se jim bude líbit.
