Než se dostanu k meritu věci, prohlédněte si pozorně fotografii muže vedle titulku. Ti starší a sportovně založení by na ní mohli poznat fotbalového internacionála Josefa Vojtu, někdejšího reprezentanta a hráče pražské Sparty. A teď už pojďme na brigádu.
Slovo brigáda se dnes používá tak leda v souvislosti s vojenskou terminologií či krátkodobou placenou prací, starší ročníky si však vzpomenou na někdejší režim, kdy tento pojem znamenal dobrovolně a hlavně zadarmo se zapojit do budovatelského úsilí širšího občanského kolektivu. V naší hospodě U kocoura nedaleko Poříčí nad Sázavou jsme se však rozhodli, že navážeme na někdejší tradici a brigádu uskutečníme, neb bylo zapotřebí na zdejším volejbalovém hřišti zapustit dosud chybějící tyče na síť.
A tak se také stalo. Tuto neděli jsme po prezentaci a krátkém soustředění v blízkosti pípy vyrazili na věc. První slavnostní vrt provedl internacionál Josef Vojta, pak už jsme se zapojili všichni. Nikdy bych netušil, že díra pro základnu volejbalové tyče (ty budou odmontovatelné) je tak obrovská a dostat se do metrové hloubky díky kamenitému posázavskému podloží potrvá skoro dvě hodiny. Stejně tak mě překvapilo množství pytlů s cementem, které jsme spotřebovali na zafixování základů. Všechno dobře dopadlo, vodováha dokázala kvalitu naší práce i po technické stránce: Tyče budou opravdu rovné!
S pocitem dobře vykonané práce jsme se mohli vrátit do restauračních prostor, kde jsme ještě dlouho rokovali o povedené brigádě. Někoho dokonce napadlo, že když jsme si hřiště tak pěkně upravili, mohli bychom na něm začít i sportovat! No… Uvidíme… Zatím ještě zůstaneme raději u karet!
Na závěr snad jen poznání, že i v dnešní době existuje mnoho lidí, kteří jsou ochotni se zcela nezištně zapojit do společného úsilí. A to je přece dobře! Anebo ne?!
