Rok 1985, , květen, čtyřicáté výročí osvobození vlasti. Sedím v pražské hospodě U Jelínků, proti mně vousatý povědomý typ. Hned mi navrhl tykání. Jo, byl to bohém Walda Matuška.
Abych to upřesnil, Walda se nekamarádil a nenavrhoval tykání kdekomu, jenže já si tehdy nesl deset výtisků své knihy Beatles se stejně rozpadli, co vrátilo nakladatelství Artia do nedaleké prodejny Mladé fronty. Artia bylo nakladatelství, vyvážející na Západ tituly, u kterých se dalo očekávat, že tam zaujmou. Logicky do této sorty patřily i moje „Beatles“. Když se ukázalo, že kniha je o láskách mladého českého kluka a jen závěrečná věta zní „Beatles se stejně rozpadli“, stalo se z vývozního artikulu náhle tuzemské zboží.
Ale abych to zkrátil. Dal jsem Waldovi knihu, tedy tu svojí, napsal mu do ní věnování, byl jsem pro něj spisovatel a ne místní opilec, co se jich u Jelínků povalovalo mnoho. Samozřejmě jsme se nikdy nestali kamarády, ale časem jsem poznal ty jeho ze skupiny KTO. Nevzpomínali na Matušku právě v dobrém, ten zasloužilý umělec vzal roha ve chvíli, kdy v Rusku pukaly ledy, u nás se drželi konzervativci (možná kolega Jarda Čejka se k tomu vyjádří) a skupina kvůli tomu měla zákaz vystupování.
Končíme. Walda, milovaný celým národem, za sebou zavřel dveře a kdesi za oceánem zpíval emigrantům lidové písničky. Smutné. Chlap, kterého miloval celý národ, skončil jako muzikant na svatbách a pohřbech. Opět pardon, po roce 1990 uskutečnil v Čechách pár koncertů, ale jinak žil na Floridě a jeho údajnými nejlepšími kamarády byli sousedi, co se tam etablovali, nějaká Helena Vondráčková a Martin Michal.
A teď se ptám vás, čtenářů. Myslíte si, že zasloužilý umělec Walda Matuška trpěl pod knůtou komunismu, anebo ho k emigraci donutila jistá Blechová? A myslíte si, že Matuška byl na Floridě šťasten?
