Žasnu nad plodností některých autorů, kteří jsou schopni vydat několik populárně-turistických publikací během jediného roku. Méně již chápu čtenáře, proč si ty knihy kupují či půjčují v knihovnách, neboť informace v nich obsažené mají povětšinou jednotný zdroj na internetu. Zdá se, že autoři, teď mám konkrétně na mysli Jana Bauera a Pavla Toufara, si jednoduše zadají do vyhledávače příslušné slovo a pak již jen ťukají do klávesnice.
Nic proti tomuto systému, nicméně z jejich publikací je patrné, že se spolehnou na první informaci a tím to pro ně končí, takže výsledkem je snůška všeobecně známých faktů. Nejdříve jsem si naběhl s Toufarem, koupil jsem si najednou tři knihy z jeho cyklu „Tajemnou českou krajinou“ a těšil se, co nového se dozvím o konkrétních popisovaných územích. Samozřejmě jsem se nedozvěděl nic, ale pokud kdesi žila známá osobnost (např. rybníkář Jakub Krčín), následoval její mnohastránkový životopis. Podobně Toufar postupuje i při slově pekárna (spousta stran o pečení chleba), těžbě zlata (historie těžby zlata v tuzemsku) atp., tentokrát však opsané z knih jiných, z internetu je jen těch pár řádků o příslušném místě. Kdyby Toufar nedával výše zmíněné internetové vsuvky a sáhodlouhé citace z knih cizích autorů, jeho vlastní přínos by nestačil ani na prospekt formátu A5.
S Janem Bauerem, který rovněž vytvořil několik knižních cyklů, jsem už byl opatrnější. V knihovně zabírají jeho díla asi dva regály, já si zapůjčil to pod názvem „Krajinou domova s holí poutnickou II“ (nakl. Moba 2007), speciálně kvůli kapitole „Máchova láska z hájovny“. Kapitola zabírá něco málo přes dvě strany a Bauer nám na nich sděluje zhruba toto: „Žil byl básník Mácha, ten měl v Benešově přítele Macha. Mácha šel za Machem do Benešova, tam odehrál roli studenta Javorníka v divadelním představení Čech a Němec, kde mu partnerkou byla i jistá Marie Stichová, dcera lesníka z nedaleké hájovny Želetínka. Mácha k ní zahořel vřelými city, snad zprvu opětovanými, nicméně vztah skončil velice rychle. Stichová prý měla později dvě nemanželské děti…“ Tolik tedy autor Jan Bauer.
Protože se v současné době převážně vyskytuji na Benešovsku, znám dobře hájovnu Želetínku i její souvislost s Marií (Márinkou) Stichovou. Proto mě dosti překvapilo, že třeba v knize o Týnci nad Sázavou se píše, že tato dívka pocházela z nedaleké hájovny Taranka. Tento rozpor však lze vysvětlit tím, že její otec - lesník mohl změnit pracoviště, navíc obě hájovny patřily pod panství Konopiště.
Literární badatelé si dodnes nejsou jisti, zda Máchovo dílo Márinka je inspirováno Marií Stichovou, anebo jeho (téměř) ženou Lori, s níž měl básník i potomka. Je však přinejmenším jasné, že Karel Hynek v Benešově bolestně narazil. Nynější okresní město i v současnosti nepatří k pupkům světa a před více než půldruhým stoletím to musel být hrozný zapadákov (Benešovští mi tento příměr jistě prominou).
Přenesme se do poloviny srpna roku 1832. Dnešní mluvou řečeno přijíždí do Benešova velkoměstský bohém, básník a herec, švihne si tu s místními ochotníky hlavní roli v tehdy populární divadelní hře Čech a Němec, na jevišti se objeví i krásná černovláska Marie Stichová. Ta je velmi inteligentní a má navíc v oblibě i českou literaturu, což je pro Máchu přímo okouzlující kombinace a chce ji tudíž klofnout.
Nejprve to vypadalo nadějně, ale posléze dívka začala couvat. Velkoměstské floutky neměl venkov zrovna v oblibě, dokážu si představit tátu Sticha, jak dceři říká:
„Vždyť je to student, prý básník, ale jinak holý zadek. Holka, tomu chlapovi jde jen o jedno, zbouchne tě a zmizí. Co si pak počneš sama s panchartem?“
Márinka dala na otcovy rady a umělce si k tělu nepřipustila, nicméně za pár let povila dvě nemanželské děti a následně si vzala v roce 1844 o deset let mladšího továrního mistra Františka Dorhöfera, který je přijal za své, ale obě zakrátko zemřely na spálu. Zákonitému manželovi pak porodila dvě dcery – Františku (1846) a Betty (1848).Marie zemřela v ubytovně přádelny v Brodcích (dnes součást Týnce nad Sázavou, které dominuje areál Jawy), dne 13. září 1853 ve věku nedožitých třiačtyřiceti let (nar. 11. 12. 1810). Jen těžko lze říci, zda by byl osud Marie Stichové lepší, kdyby podlehla svodům Karla Hynka Máchy a měla nemanželské dítě s ním (básník o bezpečném sexu, stejně jako většina jeho současníků, mnoho nevěděl). Každopádně by však bylo slavnější…
K myslivně Želetínce snad jen tolik, že byla renovována a zvýšena o jedno patro. Dnes v ní sídlí Lesní závod Konopiště a kolem je bažantnice, kde se motá bezpočet těchto ptáků.
P.S.: Děkuji pánům Bauerovi a Toufarovi za námět k napsání tohoto textu, i když vím, že oni by během doby, kdy jsem jej psal, stvořili další knihu.
Zdroje, které jsem použil k tomuto výtvoru:
1) Kterákoli internetová stránka obsahující jméno Marie Stichové (nelze najít prapůvodní zdroj, texty se až na vzácné výjimky shodují).
2) Benešovský kalendář, leden 2007, značka MF
3) Bakalářská práce K. Ljubkové: Karel Hynek Mácha a jeho ženy, Univerzita Pardubice 2008
4) Vlastní poznatky
