Václav Havel versus Karel Kryl. Kdo měl větší význam pro náš národ?

Odpověď na otázku zmíněnou v titulku je pro mě jednoduchá. Zatímco Krylovy písničky se zpívaly u táboráků (hlavně Anděl), Havlovy hry jsem z pochopitelných důvodů do roku 1989 neviděl. Pak jo. Bylo to horší než Ordinace…

Kdo nepamatuje legendární vystoupení obou Karlů, tedy Slavíka Gotta a Kryla v listopadu 1989 na Václavském náměstí, má smůlu. Bylo to úžasné, jen Kryl se za to posléze styděl, prý ho k tomu donutil právě Havel, že jako spojení minulosti se současností.

Václav Havel, budiž mu země lehká, byl pro mě velmi zvláštní figura. Za celý svůj totalitní život strávil v pracovním procesu pouhých osm měsíců, ale vytěžil z toho několik divadelních her, které se tehdy hrály po celém světě, dnes už ne. Prostě nemají komu co říci a kdyby je nenapsal Havel, neřekly by nikomu nic ani tehdy.

Karel Kryl se vrátil do vlasti, ale bližší než Václavák mu byl Výčep v Panské, což je souběžná ulice. Tady s Karlem Krylem popíjeli (za jeho prachy) pozdější poslanci, senátoři a šéfredaktoři nejrůznějších tiskovin, z nichž posléze vznikl bulvár. Když se v tom hektickém roce začaly rozdávat funkce, Kryl se najednou nehodil. Přestaly o jeho společnost stát ty současné celebrity, ovšem Karel se přesunul k dělníkům v montérkách a pokračoval v pití s nimi. Bylo by tedy jednoduché, o což se dnešní pražští kavárníci snaží, označit Kryla za alkoholika. Přiznejme si konečně, že Václav Havel byl alkoholikem mnohem větším.

Karel Kryl byl navíc srdcař. Vážil si obyčejných lidí, naslouchal jim – a bohužel za ně platil i útratu. S Václavem Havlem se „obyčejní lidé“ neměli možnost setkat se nejen před rokem 1989, ale i po něm. Tedy vyjma Veškrnové…

Nechme Václava Havla, je již dávno mrtvý, ale naštval mě, že Karlovi nepřišel ani na pohřeb. Zkrátka pro někoho je ikonou Havel, co se paktoval s komunisty, pro mě zůstane ikonou Karel Kryl, Havlem zrazený.

Karle Kryle, děkuji, stejně jako ty děkuješ v následující písničce: https://www.youtube.com/watch?v=lGXIuNhZrQk

Kdo nepamatuje legendární vystoupení obou Karlů, tedy Slavíka Gotta a Kryla v listopadu 1989 na Václavském náměstí, má smůlu. Bylo to úžasné, jen Kryl se za to posléze styděl, prý ho k tomu donutil právě Havel, že jako spojení minulosti se současností.

Václav Havel, budiž mu země lehká, byl pro mě velmi zvláštní figura. Za celý svůj totalitní život strávil v pracovním procesu pouhých osm měsíců, ale vytěžil z toho několik divadelních her, které se tehdy hrály po celém světě, dnes už ne. Prostě nemají komu co říci a kdyby je nenapsal Havel, neřekly by nikomu nic ani tehdy.

Karel Kryl se vrátil do vlasti, ale bližší než Václavák mu byl Výčep v Panské, což je souběžná ulice. Tady s Karlem Krylem popíjeli (za jeho prachy) pozdější poslanci, senátoři a šéfredaktoři nejrůznějších tiskovin, z nichž posléze vznikl bulvár. Když se v tom hektickém roce začaly rozdávat funkce, Kryl se najednou nehodil. Přestaly o jeho společnost stát ty současné celebrity, ovšem Karel se přesunul k dělníkům v montérkách a pokračoval v pití s nimi. Bylo by tedy jednoduché, o což se dnešní pražští kavárníci snaží, označit Kryla za alkoholika. Přiznejme si konečně, že Václav Havel byl alkoholikem mnohem větším.

Karel Kryl byl navíc srdcař. Vážil si obyčejných lidí, naslouchal jim – a bohužel za ně platil i útratu. S Václavem Havlem se „obyčejní lidé“ neměli možnost setkat se nejen před rokem 1989, ale i po něm. Tedy vyjma Veškrnové…

Nechme Václava Havla, je již dávno mrtvý, ale naštval mě, že Karlovi nepřišel ani na pohřeb. Zkrátka pro někoho je ikonou Havel, co se paktoval s komunisty, pro mě zůstane ikonou Karel Kryl, Havlem zrazený. Karle, děkuji: