Odposlouchávali ho, zatkli a odsoudili na tuzemské poměry s nebývalou rychlostí a jeho causa ve své době kralovala hlavním zpravodajským relacím všech masmédií. Zatímco jiné a daleko závažnější případy se vlečou léta a mnohdy i desetiletí, v případě někdejšího ředitele pražské městské policie Vladimíra Kotrouše to běželo jako na drátku. Koncem listopadu 2011 byl teatrálně za asistence televizních kamer zadržen s úplatkem, o rok později vyfasoval u soudu šest let natvrdo, v lednu 2013 po odvolání došlo ke snížení trestu na pět a půl roku, v březnu již nastoupil do vězení. Dovolání k Nejvyššímu soudu mu zamítli v červenci letošního roku.
Někdo by si mohl říci, že je to tak správně, kriminalisté a justice přece odvedli skvělou práci. Jenže ne nadarmo se říká – práce kvapná, málo platná. V Kotroušově aféře ta rychlost znamenala jen jediné – jeho rychlým odsouzením se soud a hlavně kriminalisté vyhnuli vyšetřování, které mířilo do mnohem vyšších politických sfér a možná by se dalo srovnat s pozdější Nagyovágate. Připomeňme si, o co vlastně šlo.
Ředitel pražské městské policie si měl říct o úplatek majiteli autoservisu Jíšovi, jehož firma se doposud starala o vozidla MP a mělo dojít k prodloužení smlouvy. Kotrouš žádost vysvětloval tak, že s nástupem nového primátora Svobody se situace na pražském magistrátě změnila, hrozí vypovězení smlouvy a Svobodovi poradci chtějí nějaký ten bakšiš. Jíša si dohodl novou schůzku, kde si Kotrouše nahrával a následně ho práskl policii. Ta na Kotrouše nalíčila past, označila pachovou stopou dvě stě tisíc korun v pětitisícikorunách a navíc si zapsala jejich čísla, které Jíša na smluveném místě Kotroušovi předal. Kotrouš odjel z naaranžovaného setkání svým vozem a později tvrdil, že jel na pražský magistrát odevzdat peníze nejmenovaným lidem.
Policie s velkým humbukem Kotrouše zatkla, ještě ten večer se zpráva objevila v hlavním televizním zpravodajství jako největší senzace. Lačným divákům však již uniklo, že Kotrouš měl tehdy u sebe jen 150 000 korun a to v neoznačených bankovkách!!! Tuhle informaci už média když ne zatajila, tak se o ní zmínila jen marginálně.
Soud s tím však problém neměl. Když zmizelo označených dvě stě tisíc a u Kotrouše se našlo jen neoznačených sto padesát, tak to sečetl a výši úplatků určil na 350 000 Kč. Dlužno podotknout, že ony policií označené bankovky se nikdy nenašly. Proč se nešťastný ředitel tak rychle přiznal, proč došlo k tak rychlému odsouzení a nástupu do vězení, se lze jen dohadovat. Zřejmě mu někdo slíbil, že pokud vše vezme na sebe, přátelé mu pomohou a případ vyšumí do ztracena, jak bývá v naší kotlině dobrým zvykem. Z přepisu odposlechů, z nichž mám část k dispozici, vyplývá, že často mezi Jíšou a Kotroušem zaznívalo mimo jiných jméno Rudolf Blažek, který ze své funkce náměstka primátora měl až do nástupu primátora Svobody v kompetenci právě městskou policii. V době Kotroušova zatčení již měl Blažek funkci náměstka ministra obrany u Saši Vondry, na pražském magistrátě pak působil coby šéf klubu ODS. Za celou éru Blažek – Kotrouš byl „Rudla“ vždy ten, který určoval, co se bude u městské policie dít.
Vladimír Kotrouš z rozumového hlediska patří k jednodušším tvorům, zkrátka a bez urážky je to policajt, zatímco „Rudla“ Blažek je politik všemi mastmi mazaný. Kotrouš sedí, snad ho na sklonku roku 2015 pustí z kriminálu po odpykání půlky trestu za dobré chování. „Rudla“ se stahuje do pozadí, není holt zrovna tou správnou ikonou ODS, jen bude tahat za drátky v Praze 7. Tam je šéfem oblastního sdružení této dávno již nedůvěryhodné strany, určuje, co se v této městské části (byť v ní nebydlí) bude dít. A pokud dojde k průšvihu - a že jich je na Praze 7 spousta – pak to odskáčí jiní. Případ Vladimíra Kotrouše budiž potenciálním voličům ODS varováním. Údajně obnovenou stranu totiž podobní „Rudlové“ řídí stále.
