Někdo rád zabíjí zvířata, jiný zase holduje turistice. Pokud se vyznavači těchto koníčků střetnou na jednom místě, nemusí to vždy dopadnout dobře.
Ještě před sto lety bezvýznamná víska na břehu Sázavy, dnes hojně navštěvované letovisko se spoustou chat, rodinných domků a luxusních vil. Místo proslavil spisovatel Radovan Šimáček historickou detektivkou Zločin na Zlenicích hradě LP 1318, poprvé vydanou v roce 1941. Následovala další vydání a došlo i na televizní zpracování (1971) s plejádou známých herců, které je občas k vidění na obrazovkách, lze jej samozřejmě zhlédnout i na internetu.
Obec Zlenice je od hradu oddělena řekou, a protože v tomto období nefunguje přívoz, můžete na návštěvu zříceniny zapomenout, pokud tedy nejste otužilci a nepřebrodíte mělký tok nejen k ní, ale hlavně k legendární občerstvovně Baštírně.
Ovšem i zlenická strana nabízí spoustu zajímavostí.
V sobotu se nám s manželkou a Orim (pro znalé půlka TO Šlapka) naskytlo volné odpoledne, s čímž jsme podle původních plánů vůbec nepočítali. Nebe sice zatažené, ale nepršelo, hupsli jsme tedy do auta a šup do Zlenic, kde jsme motorového oře odstavili na parkovišti u hotelu Kormorán.
Odtud jsme se vydali proti proudu řeky ke kamenným pozůstatkům městečka Odranec, druhdy to podhradím slavného hradu Stará Dubá. Spousta výletníků má problém, kde se zbytky hradu nacházejí, nevede k nim značená stezka a mnohdy je prostě minou. Díky pozdní roční době a hlavně opadanému listí jsou nyní patrné, nicméně milovníka historie zklamou, zůstalo jen pár kamenných zdí.
Odranec, to už je zase o něčem jiném, z něho se dochovalo mnohem více, zvláště západní brána. Je světovým unikátem, že rozvaliny někdejšího městečka protíná železniční trať a většina cestujících si jich ani nepovšimne, byť by si na ně z okna vlaku může sáhnout. Důrazně nedoporučuji, neb vyklánět z oken vlaku se nemá a u těch moderních to ani nejde!
Torzo brány Odrance je dobrý orientační bod k výšlapu ke Staré Dubé, ale rovněž nedoporučuji. Zaprvé je svah k ní příliš prudký, kvůli množství spadaného listí to značně klouže – a hlavně toho není až na pár kamenů a zbytků zdí příliš k vidění. Tedy pokud vás zrovna nezajímá jakési improvizované novodobé stavení na vrcholku kopce, sloužící bůhvíkomu.
Pokud projdete bývalým podhradím, narazíte na žlutou turistickou značku, vedoucí do zdánlivě nevysokých kopců. Stoupání sice není příliš náročné, ale o to se zdá delší, tedy jak pro koho. Pro mě jsou sice dva kilometry jako nic, ale do vrchu mi připadají přinejmenším dvakrát tak dlouhé. Ale ať máte pocity jakékoli, nakonec dorazíte k osadě Dubsko. Tady vstupuje do hry další spisovatel.
Dubsko se nachází na náhorní planině a tvoří jej několik chalup a chat. Právě zde se inspiroval spisovatel Karel Nový a napsal knihu Samota Křešín, součást trilogie Železný kruh. Musím vás zklamat, k četbě jsem se ještě nedostal, ale Karel Nový a jeho romány jsou v oblasti Posázaví velice ceněny a měly by patřit ke všeobecné průpravě nejen obyvatel, ale i turistů. Nedávno v Dubsku proběhlo referendum (výsledky neznám) o povolení stavby „rodinné elektrárny“. Výraz rodinná elektrárna je mi cizí, ale soudím dle polohy osady, že s největší pravděpodobností půjde o solární panely, obří větrníky by snad nikdo rozumný ve středních Čechách neschválil. I když na druhou stranu je v tomto státě možné všechno.
To pravé dobrodružství ale začalo až za Dubskem. Vede odsud úzká asfaltka a následuje odbočka k historickému místu – kostelu sv. Klimenta, stojícím na místě někdejšího slovanského hradiště. Odtud se nabízí úžasný výhled do údolí Sázavy, na přilehlém hřbitově je pochován významný politik a tribun českého lidu Eduard Grégr. Není tedy divu, že je atraktivní trasa i přes pozdní sezonu turisty hojně frekventovaná, zvláště v sobotu odpoledne.
Ozvaly se výstřely, přes cestu přeběhlo stádo srn. Oriho jsem stačil včas připoutat, jinak by se pustil za nimi. Po chvíli následovala liška, a pak to přišlo, řítila se parta kanců. Žena ustoupila ke stromu, připravena na něj v případě nouze vylézt, já s Orim zůstal na cestě a vyčkával věcí příštích. Prasata se nám za třeskotu výstřelů vyhnula a zamířila do bezpečí, ale dobrý pocit jsem z toho neměl. Chápu myslivce, že loví zvěř a tak, hlava mi ale nebere, proč tak musí činit v sobotu odpoledne na hojně navštěvovaném místě, aniž by třeba vylepili pár cedulek s patřičným varováním.
Po chvíli jsme potkali postarší manželský pár, muž měl tu možnost upozornit myslivce na možné ohrožení nevinných turistů. Dostalo se mu zajímavé odpovědi: „Stejně jste ohrožen třeba automobilovým provozem.“ K této myslivecké logice raději nic nedodávám.
Je to jako v pohádce, vše se v dobré obrátilo. Myslivci nezastřelili žádného turistu, jimi nahánění divočáci nikoho nesrazili a dostali se do bezpečí, přežila i ta liška. Přežil jsem i já s manželkou a Orim, prohlédli jsme si památná místa kolem kostela sv. Klimenta a pak se neznačenou zkratkou vrátili zpět do Zlenic, čímž jsme ušetřili tři kilometry chůze.
Lze si přát lepší výlet?!
