Nemějte strach, nejsem komunista, jen vzpomínám. Zlatý slavík Karel Gott, vznik skupiny Olympic, nová vlna českého filmu, odbojní spisovatelé, skvělá architektura i technika. Zlatá šedesátá léta.
V letech 1957 – 1968 seděl na Hradě Antonín Novotný, podle některých světových médií nejhezčí prezident na zeměkouli. Za jeho éry (byť proti jeho vůli) zažila československá kultura nebývalý rozkvět. Ano, pronásledovala se dlouhovlasá mládež, jenže tak se dělo i na Západě. Přesto v tehdejší Československé socialistické republice vznikla tzv. Nová filmová vlna, jména Forman, Chytilová, Passer, Němec, Menzel, Kadár, Klos a další hovoří za vše. Václav Havel, ač dramatik, byl pasován na spisovatele a vedl spolu s jinými odbojné řeči na spisovatelských sjezdech. Kromě Olympicu působilo v celé republice na stovky bigbítových kapel, ze západu přijela špičková skupina Beach Boys a mnohé další.
Novotnému se vyčítá, že si například filmy před uvedením do distribuce nechal promítat na Hradě a pokud se mu nelíbily, vydal zákaz. Je divné, že v tzv. totalitě to nefungovalo, filmy se dostaly k divákům maximálně s tříměsíčním zpožděním. „Tonda“ si však nejvíce naběhl tím, že kritizoval Brežněva za odstranění Chruščova, čímž si nad sebou podepsal ortel s malým „o“. Proto ho Brežněv nenáviděl a při jeho odstranění v roce 1968 pronesl k Dubčekovcům ona památná slova „Eto vaše dělo“. Dubčekův experiment se socialismem s lidskou tváří ukončily sovětské tanky, což Novotný lakonicky okomentoval: „Vždycky jsme byli v područí Ruska, ale za mé vlády tady jejich armádní základny nebyly.“
Dlužno podotknout, že Novotný si snížil prezidentský plat, ovšem stejně je třeba si připomenout jeho pověstné obálky, ve kterých při nejrůznějších příležitostech předával svým favoritům finanční odměny. Když na Antonína Novotného vzpomínal na konci sedmdesátých let minulého století redaktor Hlasu Ameriky Martin Čermák, zakončil svůj fejeton slovy: „Chtělo by se říci, sorry, Tony.“
