V tomto státě je už možné všechno. Nikdo si ani nepovšiml, že generálním ředitelem Českého rozhlasu se stal už před časem Slovák Peter Duhan, který kam v podnikatelské sféře sáhl, zůstali po něm jen milionové dluhy.
Foto: Ales Presler Veřejnoprávní rádio je v tuzemsku asi tou úplně nejzbytečnější organizací, poslouchá ho jen pár vybraných jedinců. Snad i proto, na rozdíl od volby generálního ředitele České televize, se veřejnost o volbu nového šéfa ČRO vůbec nezajímala. Po určitých peripetiích na křeslo dosedl magistr Peter Duhan, muž, za kterým zůstalo několik zkrachovalých megalomanských podniků. Jako ředitel pražského vysílání televize Cable Plus ji přivedl do dluhů, naštěstí to vyřešil spojením s Krátkým Filmem Praha, pak utekl a zkrachovala jak televize, tak i Krátký Film. Přešel do společnosti Ktb, která na Barrandově stavěla obrovské ateliéry, i to pak skončilo s desetimilionovými dluhy. S dluhy skončila i další společnost, Nový Telegraf, kde pan Peter rovněž šéfoval. Tak proč mu z důvodu těchto „úspěchů“ nesvěřit firmu, která díky státním dotacím nezkrachuje? Z lidského hlediska by se Peter Duhan hodil do čela kterékoli politické strany, neboť co slíbí, můžete si být jisti, že nesplní. Inu, jeho oficiální životopis hovoří za vše, byl ohebný i za totality. Cituji z internetových stránek Naši politici: „Vystudoval scenáristiku na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V Československé televizi působil v letech 1971–1989 jako dramaturg zábavy a podílel se na založení teletextové redakce. Působil v deníku Ľud a Verejnosť. V 90. letech pracoval pro kabelovou televizi Cabel plus a řídil vydavatelství Beseda Holding, spojené s TV Nova. Mezi lety 2000 až 2006 pracoval jako redaktor a moderátor rozhlasové stanice ČRo 6, kde od roku 2007 zastával funkci ředitele. V roce 2009 kandidoval na ředitele Českého rozhlasu, kterým se stal v březnu roku 2010 po rezignaci Richarda Medka.“ Všimněte si, že o firmě Tbk a Nový Telegraf zde není ani slovo. Jaké máme politiky, takové máme i ředitele veřejnoprávních médií. Ale je opravdu nutné si takové osoby, mající máslo na hlavě, dovážet ze zahraničí?
