Čím je člověk starší, tím hůře se mu šlape - a zvláště v současných vedrech. Šlapka však měla několikatýdenní prodlevu ve svých akcích, a tak se rozhodla vyrazit i za nepříznivých klimatických podmínek.
Turistický oddíl Šlapka, tvořený Blankou a Pepíkem Macháčkovými s fenkou Dixie na straně jedné, Janou a Alešem Preslerovými se psem Orim na straně druhé, si tentokrát dal sraz pod Obecním domem ve Václavicích. Vesnice se nachází nedaleko Benešova, resp. světoznámého zámku Konopiště. Původním záměrem výletu byla prohlídka vesničky Žabovřesky, kterou někdejší konopišťský pán, arcivévoda Ferdinand d´Este, zakoupil a nechal přebudovat ve stylu tyrolských sídel. (V dnešních průvodcích se o tomto záměru dočtete, ale zdá se, že se nezrealizoval, ale opak je pravdou. Jsou tam fakt některá velmi zajímavá stavení, což při své návštěvě v roce 1907 ocenil i německý císař Vilém.) Ovšem vzhledem k počasí, kdy teplota stoupala ke třiceti plusovým stupňům, Šlapka raději zvolila, už z ohledu ke psům, „vodní“ cestu ke krusičanským vodopádům.
Mezi vesnicemi Krusičany a Úročnicí se nachází několik rybníků, z nichž je největší Krčín (na snímku), oddělený úzkou hrází od menšího Jakuba. Přestože vodní plochy přímo lákají ke koupání, smočit se v nich nejde, neboť jsou chovné, prosycené tunami rybího krmiva a voda nepříjemně zapáchá.
Rybníky Krčín a Jakub jsou rovněž zvláštní tím, že je Janovický potok sice napájí, ale jeho hlavní tok je obtéká. Právě pod Krčínem vytvořil jeden z mála přírodních vodopádů na Benešovsku, který je přes tři metry vysoký a pod ním se nachází přírodní jezírko, voda v něm je velice studená, ovšem členy Šlapky velice osvěžila.
Po silnici se Šlapka vydala ke vesnici Úročnice, kde se domnívala, že v hostinci U Žabů se osvěží i vnitřně. Marně. Hostinec U Žabů již leta chátrá a shodou okolností na obecní vývěsce viselo parte nedávno zemřelého třiadevadesátiletého Antonína Žaby. Zda měl něco s hospodou společného se na parte nepsalo, nicméně to lze předpokládat.
V tom horku spíš jako výsměch působil statek pyšnící se nápisem Pivní pohotovost, ovšem tam prodávali jen celé sudy a znaveného pocestného by nenakojili ani půllitrem. S Pepou jsme přemýšleli, zda bychom si sud nezakoupili, nenarazili a nevypili ho na zdejší návsi, ale nejen z časových důvodů jsme tento nápad zamítli.
Jak už jsem se zmínil, mezi Krusičany a Úročnicí se nachází pět rybníků, ten nejmenší a první na toku Janovického potoka sloužil po řadu let coby koupaliště, dodnes se tam zachovaly kabiny na převlékání. Nyní se z koupaliště stal rybářský revír, naštěstí však do něj nesypou ty rybí moučky či co to je, jako do nádrží níže po proudu. Voda kvalitní, přiměřeně teplá, jen nikdo z místních nevyužil možnost se v ní vycachtat. Alespoň jsme ji měli sami pro sebe.
Závěrečné kilometry zpět do Václavic byly sice náročné, ale věděli jsme, že v Obecním domě se nachází restaurace, která otevírá v pět hodin odpoledne. Toto vědomí nás posilovalo, byť už jsme se pouze ploužili a u stolu v chladivé místnosti jsme se usadili v sedm. Obsluha příjemná, ceny přijatelné, jídlo i nápoje kvalitní. Výlet jsme zhodnotili jako velice vydařený a plánovali příští. Pepik trval na tom, že by se nemělo vyrážet na cesty, pokud předpověď bude hlásit více než dvacet stupňů, nakonec jsme to po vzájemné dohodě zvýšili na třiadvacet, protože to Šlapka určitě dá!
P.S.: Ještě se vrátíme k perexu, resp. ke krusičanskému vodopádu, kde Pepik zapózoval.
