V prosinci se hojně vzpomínalo na umělcovy nedožité 80. narozeniny, za pár dnů uplyne dvanáct let od jeho sebevraždy. Jak vidno, sláva, úspěch a ani finance neznamenají v celkovém součtu nic.
Turistický oddíl Šlapka, tvořený manželi Blankou a Pepíkem Macháčkovými a Janou a Alešem Preslerovými, vyrazil na svoji další toulku téměř po roce a půl. Jé, já málem zapomněl na naše psy, fenku Dixie a chlapáka Oriho. Zatímco já si v létě 2017 zlomil obratel a byl dlouhé týdny upoután na lůžko, hned po mém uzdravení se dostal do vážných zdravotních problémů Pepík. Tak vážných, že se několik měsíců pohyboval mezi životem a smrtí. Když nastalo zlepšení, zase se objevila jiná komplikace, jenže Pepa je bojovník a vždy ataky ustál. Tehdy jsem si uvědomil, jak jsou spory v našem státě malicherné a život našich bližních má prioritu před tím ostatním.
Pepík se zotavoval pozvolna, ale na samém sklonku roku jsme to konečně dali. Za místo srazu jsme zvolili lesní hřbitov Aldašín, součást vyhlášeného letoviska Jevany. K jednomu z důvodů patřila i kratší trasa a také možnost snadného zaparkování.
Aldašín je obec zaniklá v sedmnáctém století, zůstal po ní jen přestavěný kostel sv. Jiří a hřbitov. Nádherné jsou okolní lesy, jimiž vede naučná stezka a nacházejí se v nich unikátní stromy nejrůznějšího druhu, například obrovité borovice douglasky. Nikdy jsem nesnášel slova „jít se provětrat“, ale zde to zcela vystihuje atmosféru. Čistý vzduch, čerstvé povětří, co si přát víc. Jak říkávall farmář Bill v jedné písničce od Greenhorns: „Život není zlej, vždyť dokud ještě žijem, je všechno oukej.“
Tohle mě napadlo, když jsme stáli nad hrobem Karla Svobody, ozdobeném skromnými věnci a květinami. Muž, který dosáhl v životě téměř všeho, co si mohl přát – a skončil takhle? Nepochopím, hlavně když složil tuto nádhernou nadějiplnou píseň, byť díky obrazovému doprovodu působí zcela jinak:
Važme si života, všechno ostatní jsou jen vedlejší překážky, které je třeba překonat. A teď už se pojďme se Šlapkou projít:
