Kdo by čekal, že jsem vyrazil na nějaký projev šlechtice Karla Schwanzenbergra a pak se to zvrhlo v orgie, šeredně by se mýlil.
Spor o letošního Slavíka (Řezník versus Machette) jistě neunikl nikomu, kdo se o tuto dávno přežitou soutěž zajímá. Já už hudbou tolik nežiju, nicméně svůj symbolický hlas do soutěže bych dal Knížeti. Tedy Knížeti českého pornofolku, jak se sám nazývá, tedy Závišovi.
Závišovy písničky jsou z hlediska řadového občana sprosté, ovšem třeba proti výše zmíněnému Řezníkovi naprosto lidské. A tak jsem na podnět omladiny vyrazil, obklopen svými syny a jejich kamarády do restaurace, kde kromě piva nabízeli i Závišův koncert. Nelitoval jsem. V hospodě se sešla spousta lidí a když se od vedlejšího stolu během Závišovy produkce ozvalo „Tohle by se líbilo mému fotrovi“, kontroval jsem, že „i já jsem fotr a sedím tady“.
Tím jsem chtěl říci jen tolik, že nám, zdánlivě starým bardům, se nemusí líbit produkce třeba Řezníka, ale pornofolk v podání Záviše ano. A přestože se někomu jeho texty mohou zdát neomalené, pak folk v jeho podání spojuje generace, respektive ho tvrdou formou dělá přijatelným i pro ty mladé, co jinak žijí hip hopem a podobnými hudebními směry.
I starý fotr jako já při podobných příležitostech pookřeje. Takže, Záviši, ty starý sprosťáku, díky za kulturní neslavíkovskou vložku!
Foto: Já se Závišem po koncertu, další snímek s omladinou a můžete hádat, kteří z těch mladíků jsou moji synové (pokud vím, mám pouze dva a oba jsou tam).
Na závěr přikládám jednu ze slušnějších Závišových písní, ale pokud jste útlocitní, pak na odkaz neklikejte: http://www.youtube.com/watch?v=Db0ihh8r--0
