Radku Johne, psal jsi za totality dobře, tvoje knihy měly úspěch. Inu, jako mladý svazák z Mladého světa jsi měl cestu, pro jiné zarúbanou, naprosto volnou. Nemůžeš za to, že v roce 1989 šli komunisté a svazáci kamsi. Kdyby tvoji přátelé komunisté neodpadli tak blbě, mohl si být ministrem kultury až do své smrti. Komanči to vzdali, stal si se tedy alespoň na pár okamžiků ministrem vnitra. Byl jsi vždycky trochu křivák, což tvoje spojení s Bártou potvrdilo. Dříve jsi lezl do zadku KSČ, no díky tomu jsi mohl odcestovat za totality do USA. Fajn, kdybys nepodrážel ty, co komoušům do zadku nelezli.
Vždycky jsi rychle musel měnit dresy, ale Bárta ti na to skočil, ale to je o něčem jiném.
Vrátil se Karel Kryl, pár panáků jste si společně ve výčepu v Panské ulici dali. Nechápu, co se mezi vámi svazáky stalo, ale Kryla jste po pár dnech začali ignorovat. Můj dojem je, že už jsi tehdy byl hajzlíkem a Karel Kryl se vám do té svazácké strategie, jak získat moc, nehodil.
S Krylem jste chlastali, mluvili o šťastné budoucnosti, pak jste se na něj vys….
Jo, abych nezapomněl, ty bys měl šťastnou budoucnost, Radku Johne, ve všech režimech. Jsi ohebný a Kryla jsi obětoval ve prospěch svých mrzkých cílů, ani to pivo jsi mu nezaplatil. Chápu, lakota jsi byl vždycky. No asi proto tvým kolegům z veverek musel tvůj guru Bárta dorovnávat platy, neb prý brali jenom kolem 100 tisíc čistého…
A jak to vidí Karel Kryl, byť posmrtně, nicméně trefně?! Radku Johne, styď se!
http://www.youtube.com/watch?v=5vlQcHFLBFM&feature=related
