Odpověď je jednoduchá. Rozkradou se finance i na tak bezvýznamnou událost, třeba jako na MS v jakémsi lyžování v Liberci, a teď bychom jako měli dát do kupy pár fotbalových stadionů?
Nyní si představte, že ta UEFA by nám přes negativní profil našich fotbalových i státních politiků tuto událost svěřila. Chtěla by, aby se přestavěly stadiony, nadnárodní banky by nám na to jistě rády půjčily. Tak by se stavělo jako při MS v hokeji, možná by vznikly nějaké super fotbalové arény, ale týden před výkopem by se zjistilo, že všechno bylo rozkradeno a nestojí ani jediná tribuna, jen v Aši se podařilo dokončit škvárové hřiště…
A koukejte, co se děje nyní v Polsku a na Ukrajině. Pokud zainteresujete strýčka hůhla, pak zjistíte, že v našem tisku se během uplynulých čtyř let psalo, jaké jsou tam nedostatky, že to určitě nestihnou, všechno vázne, chybějí jim prachy a tak. Ty země to však dokázaly, návštěvníci si libují, jak je tam fajn a všechno dobře organizované.
O Polsku se u nás příliš nepíše, Ukrajinu vnímáme coby rozvojovou zemi, kde sedí (určitě neoprávněně) za mřížema Tymošenková (ukrajinský ekvivalent Kalouska).
Ale i nepřítel fotbalu musí uznat, že v obou zemích vznikly či se kompletně zrekonstruovaly nádherné stadiony. A místní obchodníci si jistě přijdou na své.
Vzpomeňme na ten Liberec a lyžování. Kdo si tam přišel na své? Obchodníci určitě ne, ale mnoho individualistických hajzlíků ano.
Tímto vzdávám hold Polsku a Ukrajině a jen doufám, že České republice nikdy nebude svěřeno pořádání náročnější akce, než třeba mistrovství světa v kradení či v tajných odposleších…
