Přijdu vám rozbít okno. Vím, kde bydlíte, aneb kavárníci přitvrdili.

Otevřeně si přiznejme, že bohužel žijeme ve virtuálním světě a ten skutečný jaksi nevnímáme. Což ovšem neznamená, že někteří „virtualistové“ by vám s chutí udělali to nejhorší.

Cituji z jedné diskuse, autorem je emigrant Aladár Šiška, co se podepisuje jako Sidney Siska: „Nebojte, az budu v Cechach stavim se - kde bydlite vim.“ A jakýsi Švadlenka k tomu dodal: mi napište, kde bydlíte, a já vám tam přijdu rozbít okno jakožto vyjádření názoru." Mám hrůzu z toho, že adresa, kterou  si Aladár vygůglil, je sice správná, ale já se na ní již nejméně deset let nevyskytuji. Kavárníci typu Aladára do svých „tanečků“ jsou ochotni zatáhnout i nevinnou osmdesátiletou důchodkyni, která má jen tu smůlu, že sdílí se mnou stejnou adresu, na které nebydlím.

A proč ta nenávist kavárníků proti mně? Jen proto, že jsem se jim pod blogem pana Petříka dovolil položit následující otázky:

1) Je nepravda, že Američani ve Vietnamu pozabíjeli sta tisíce civilistů a nepoužívali chemické zbraně typu Agent Orange?

2) Je nepravda, že Američané podporovali Sadáma ve válce s Iránem a dodávali mu veškeré typy zbraní? Je nepravda, že se v Íráku po americké invazi nenalezly žádné chemické zbraně, které k ní byly záminkou?

3) Je nepravda, že takzvané Arabské jaro, podporované "demokracií" přineslo totální rozvrat stabilních režimů v Libyi, Egyptě a Sýrii a že zapříčinilo nástup Islámského státu?

K tomu jsem dodal, že dopředu očekávám odpovědi typu žvásty, odkazy na Severní Koreu, osobní útoky na moji osobu včetně toho, že jsem si vůbec dovolil tyto jednoduché otázky položit. Jen argumentů se nedočkám, přitom bych je uvítal, jak by to v normální diskuzi mělo chodit.

Stalo se, co jsem předjímal. Na konkrétní otázky jsem si mohl odpovědět sám, ti „antikomunisté“ toho nebyli schopni. No, antikomunisté, to jsem trochu přehnal. Jeden z nich je syn zasloužilého umělce, kterého otec nejvíc svým uměním profitoval v padesátých letech za dob nejhoršího komunistického teroru, v letech sedmdesátých se podepisoval  pod provolání na podporu KSČ. Synek vystudoval prestižní školy, za totáče pořádal výstavy svého „umění“ – a dnes je antikomunistou? Navíc to táta jistil tím, že jednomu ze synů dal v padesátých letech jméno Klement.  Jeden by až zaplakal, kdo všechno komunisty nenáviděl, byť mu ta nenávist došla až po roce 1989.

Tímto zdravím převlékače kabátů a dávám odkaz na blog pana Petříka. Jo, a pro některé případné čtenáře. Nikdy jsem komunistou nebyl, nikdy jsem si s nimi nezadal, ale dnes, v roce 2018, jsem si zachoval rozum a vidím věci nestranicky, tak jak jsou.

https://jaromirpetrik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683564