„Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní.
Ale je jediný. Není na vybranou.“
Těmito slovy končil Jaroslav Janota svůj poslední blog, zveřejněný na iDnes. Těsně předtím, než před dvěma lety spáchal sebevraždu skokem ze sedmého poschodí, napsal ještě jeden text, který administrace odstranila z těchto pochopitelných důvodů:
„Ten hlavní je podle našeho názoru obyčejná lidská etika a profesionální přístup redakce, která o incidentu sice informovala, protože tak velí zpravodajská povinnost a o případu pana Janoty jsme několikrát psali, ale dopisy na rozloučenou se v médiích nezveřejňují. Pan Janota měl příbuzné, přátele a známé a i bez podobného dopisu je podle našeho názoru pro ně tato tragédie dost bolestná."
Ponechme stranou, že odstraněný blog Jaroslava Janoty byl primárně určen nám, tedy jeho kolegům a nikoli redakci. Pokud redakční názor vezmu jako vzor, pak by se ze stejného důvodu neměly zveřejňovat dopisy na rozloučenou Jana Palacha. Včera byl z titulní stránky stažen můj blog na toto téma, proto jsem ho v souladu s připomínkami adminů přepsal.
V tom textu jsem vůbec nepřipomínal čin Jana Palacha, ale nyní mi to nedá. Zatímco Jan Palach se upálil na protest proti tehdejším poměrům, Jaroslav Janota spáchal sebevraždu kvůli těm poměrům současným, tedy proti zvůli exekutorů a soudů. Dejme mu slovo, jak to viděl on:
https://janota.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=588297
Možná se v dnešní době nehodí připomínat lidi, kteří spáchali sebevraždu v „nesprávné“ době. Věnujme jim alespoň tichou vzpomínku a neměli bychom na ně zapomínat.
P.S.: Takto o konci Jaroslava Janoty informovala iDnes.Zajímavá je i diskuze pod článkem.
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/janota-strelba-na-exekutory.A170222_190710_krimi_pku
