Podivná smrt Václava Havla. Co když to byla sebevražda?

Zatímco se masmédia v uplynulých dnech předháněla v líčení, co všechno se před pohřbem exprezidenta odehrávalo, co se dělo při něm a ještě chvíli po té, jen v některých „ moderovaných“ internetových diskuzích se občas objevily pochybnosti. Třeba ta, zda se lidé klaněli tři dny prázdné rakvi…

Výše zmínění diskutéři si povšimli, že u veřejně vystavené rakve chybělo jakékoli chladicí zařízení. Někteří šli ve svých úvahách ještě dál a (údajně) své názory konzultovali se zaměstnanci pohřebních služeb. Lidské tělo plné plynů a tekutin se již pár hodin po smrti začne rozkládat, takže pokud se nenachází ve speciální hermeticky uzavřené nádobě, zjednodušeně řečeno teče a děsivě smrdí. Takže logickou úvahou se dospělo k tomu, že rakev Václava Havla byla prázdná.

Další podivnou okolností je, že tělo mrtvého nikdo neviděl i také to, že došlo k urychlené kremaci. Logicky by se dalo očekávat, že rakev s ostatky bývalého prezidenta spočine v rodinném hrobě se vším všudy, nikoli v uzavřené piksle s popelem. Zdá se, jako by někdo nechtěl, aby se někdy v budoucnu mohlo spekulovat o pravé příčině smrti Václava Havla.

Rok 2011 se bývalému prezidentovi vůbec nevydařil. Film, který režíroval podle vlastní předlohy naprosto propadl, navíc byl obviněn, že jej točil za peníze daňových poplatníků. Pak se objevila kniha, která jej obvinila z nevěry. Velkolepá oslava pětasedmdesátých narozenin se nakonec obrátila proti němu, neboť ji financovala přinejmenším rozporuplná osobnost miliardáře Bakaly. V roce 2011 také přepsal většinu svého majetku na manželku…

Blíží se Vánoce, je čas bilancovat. Václav Havel je opuštěn, zdraví mu neslouží, manželka plní své pracovní povinnosti a je všude jinde, akorát u něj ne. Uvědomuje si, že on, muž, který aspiroval i na Nobelovu cenu a měl po celém světě tisíce přátel, má u sebe jen řádové sestry boromejky. Nyní už nemá ani sílu, ani moc – a dokonce ani majetek. Uvědomuje si, že nemá vlastního potomka, že to, co budovaly celé generace Havlů, skončí v rukou rodiny Veškrnů.

Z osamění ho vytrhuje pár dní před Štědrým dnem nečekaný příjezd manželky Dagmar, kterou údajně přes její „pracovní povinnosti“ přemluví ke společné oslavě Vánoc. Náhle je prý šťasten, i když za pár hodin umírá…

Tato podivná souhra okolností již nikdy nebude rozklíčována. Lékař podepsal úmrtní list, v Praze se lidé klaněli zřejmě prázdné rakvi a abychom se nikdy nedozvěděli úplnou pravdu, honem bylo tělo exprezidenta proměněno v popel. Národ si bude pamatovat ono „Kdo nepláče, není Čech“, ale to alespoň z mého hlediska sloužilo jako kouřová clona.

Být na místě Václava Havla, asi bych si hodil mašli!