O čem se nemluví: Jan Werich, moudrý muž a klaun, anebo ultralevičák?

Národní umělec Miloš Kopecký odmítal číst knihy o národním umělci Janu Werichovi (a že jich vyšla za všech režimů spousta), neb z jeho hlediska byly nadnesené.

Ze začátku jen informace pro mladší ročníky. Komunistický režim, stejně jako ten současný, oceňoval významné osobnosti různými tituly. Tehdy se v kultuře jednalo v nižším stupni o umělce zasloužilého, ve vyšším národního. Dnes lze o oceněních diskutovat, případně svolávat demonstrace (možná si vzpomenete na případ  někdejšího lidoveckého ministra kultury Hermanna a jeho strýčka Bradyho). Zkrátka a dobře, Jan Werich od tehdejšího komunistického prezidenta a zároveň prvního tajemníka ÚV KSČ titul „Národní umělec“ získal, stejně jako později Miloš Kopecký.

Národní umělec Miloš Kopecký však měl k Werichovi výhrady a  komentoval následujícími slovy, Cituji: „Byl šíleně (Werich) na peníze a hrozně zlý, když se něco nedařilo podle jeho představ. Proto knihy, co ho idealizují, zásadně nečtu.“ 

Nutno podotknout, že tehdy, v padesátých letech, byl Werich ředitelem divadla.  V padesátých letech, v době, kdy u soudů padaly tresty smrti, Werich točil slušné a dodnes reprízované filmy typu Pekařův císař či byl Jednou jeden král, v němž poskytl šanci V. Burianovi.

Přišel rok 1968 a Werich zaplnil svými pořady, vesměs produbčekovskými, obrazovky tehdejší televize. Občaně Velhartic, kde měl JW chalupu si stěžovali, že nechal změnit tok řeky,  aby se přiblížila k jeho nemovitosti a nemusel chodit tak daleko na lov ryb. Ale třeba je to jen kec.

Další ránu Janu Werichovi uštědřil jeho podpis pod Antichartou. Vůbec mu to nevyčítám, v té době byl již stár a navíc se pravidelně stýkal se zetěm tehdejšího předsedy vlády Štrougala. Zeťák pak o těchto setkáních vydal knihu. Fakt je, že o Werichovi vydal knihy kdekdo, jen v žádné se nedočtete, že Werich skutečně patřil mezi ultralevičáky. Zatímco mně je vyčítáno, že jsem v době normalizace ve svých dvaceti letech navštěvoval diskotéky, Werich točil při popravách politických vězňů humoristické agitky typu „ten dělá to a ten zas ono, a všichni dohromady dokážeme dost“.

Poslední rána do Werichovy památky přišla před pár lety. Objevil se jeho údajný nemanželský syn a lze si lehce tipnout, se kterou herečkou ho měl.

A teď pozor!!! Téma Jan Werich je velice neprobádané a nikterak jsem nechtěl jeho osobu dehonestovat. Jen je třeba zamyslet se nad tím, zda v padesátých letech minulého století byl tím moudrým klaunem, do kteréžto role se stylizoval o více než dvě desítky let později.