Může se stát politik světcem?

Na otázku zmíněnou v titulku si můžeme dopředu odpovědět, že je to velice nepravděpodobné, nicméně již v roce 1996 došlo k zahájení beatifikačního procesu k blahořečení JUDr. Františka Noska. Od jeho smrti uplynulo v sobotu 17. dubna 75. let a u této příležitosti se v Poříčí nad Sázavou v kostele sv. Havla konala zádušní mše, celebrovaná provinciálem františkánů Jeronýmem F. Jurkou.

Porici nad Sazavou, kostel sv. Havla

Ještě před mší se na poříčské faře konala beseda, na které seznámil přítomné profesor Lubomír Mlčoch se životem, dílem i odkazem Františka Noska. Rovněž informoval o snaze o blahořečení této významné osobnosti, i když připustil, že je nebývalé, aby se takové pocty dostalo právě politikovi, navíc v současnosti téměř zapomenutému. Problémem je i to, že při vyslovení sousloví Nosek a ministr se pamětníkům spíše vybaví jeho nechvalně proslulý ministr Gottwaldovy vlády, který se aktivně podílel na únorovém puči v roce 1948.

Kdo tedy JUDr. František Nosek byl? Narodil se 26. 4. 1886 v Chrudimi, kde také odmaturoval na místním gymnáziu. Na Karlově univerzitě v Praze vystudoval práva a nastoupil do státní služby, kde brzy dosáhl hodnosti finančního rady. Zabýval se veřejně prospěšnou činností a prací mezi katolickou mládeží. Po vzniku samostatného Československa dostal Nosek nabídku pracovat pro Čs. lidovou stranu, místopředsedou české zemské organizace se stal roku 1919. V roce 1920 uspěl ve volbách a zastupoval ČSL v parlamentu, kde působil až do své smrti v jednom z nejdůležitějších výborů – výboru rozpočtovém. V roce 1925 se stává ministrem vnitra ve Švehlově vládě, což je post, který mu příliš nevyhovuje a tak v roce 1926 přechází do křesla ministra pošt a telegrafů, které zastává až do konce volebního období (1929).

Vedle politických záležitostí se dr. Nosek věnoval i ekonomice. Aktivně působil ve Svazu hospodářských družstev a podílel se na vzniku Lidových záložen. Stál i u zrodu spolku Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny, který se soustředil na sběr finančních prostředků na výstavbu katolických kostelů na tehdejších pražských předměstích. K realizacím „Díla“ patří kostel sv. Anežky Přemyslovny na Spořilově, kaple sv. Kláry v Troji (to je ta stavba, jež vévodí kopci nad pražskou zoologickou zahradou) či kostel v Kobylisích. I proto byl podán návrh na jeho prohlášení blahoslaveným.

František Nosek si velice oblíbil Poříčí nad Sázavou, kde na jeho návštěvy dodnes vzpomíná pamětnice Marie Haštavová: „V Poříčí rodina Nosků pobývala pravidelně od počátku dvacátého století, kdy sem začala jezdit maminka budoucího ministra Noska. Bydleli v pražském Karlíně, ale hledali letní byt na venkově pro období květen - září. Ten našli v Poříčí čp. 8 u rodiny Tlamichů. Nejmladší z rodiny pana Noska, „Fanoušek", zemřel na neštovice několik dní po propuštění z nemocnice, kde se na ně léčil († 1933). Žena pana ministra zemřela na rakovinu († 1934), sám pan Nosek na záduchu († 1935). Pohřbeni jsou všichni v Poříčí právě proto, že tu měli desítky let "druhý domov". Pan ministr dokonce nechal do čísla 8 zavést telefon, aby byl v kontaktu se svým  úřadem. Přístavbu v domě řešili tak, že zaplatili nájem na 10 let dopředu, aby Tlamichovi mohli statek rozšířit (dostavěnou část využívali opět Noskovi jako svůj letní byt)“.

S hrobem rodiny Noskových, který se nachází jen několik metrů od vstupu na hřbitov poříčského kostela sv. Havla, souvisejí i další dvě zajímavosti. Hned na první pohled zaujme kovová svatozář s reliéfem, v němž jsou již špatně rozeznatelné postavy Krista, který žehná sv. Františkovi a sv. Anežce. Svatozář je dílem Františka (Franty) Anýže (1876 – 1934), významného šperkaře, cizeléra a medailéra. Anýž se ve své pražské továrně věnoval návrhům a výrobě moderního kování a osvětlení. Z jeho díla jsou asi nejznámější kovová vrata chrámu sv. Víta na Hradčanech či doplňky pražského Obecního domu na náměstí Republiky.

Pomník samotný byl postaven podle návrhu ing. arch. Jaroslava Cuhra st. (1904 – 1974). Vystudoval pražské ČVUT, vedle práce architekta se stal aktivním funkcionářem ČSL, za 2. světové války se účastnil protinacistického odboje. Po válce se stal poslancem Zemského národního výboru, náměstkem ministra techniky i členem poradního výboru arcibiskupa Berana. Po únoru 1948 došlo k jeho zatčení a následně v roce 1950 k odsouzení na 12 let těžkého žaláře. Nějaký čas strávil v jáchymovských uranových dolech, v roce 1960 byl na základě amnestie propuštěn. Jaroslav Cuhr se po návratu domů zabýval myšlenkou na vznik moderní křesťanskodemokratické strany, za což byl roku 1961 zatčen a odsouzen na osm let, amnestován byl v roce 1966. Stal se tak jedním z nejdéle vězněných odpůrců komunistického režimu. Náhrobek JUDr. Františka Noska je jediným dochovaným Cuhrovým architektonickým dílem.