Tragédií českého státu je to, že co se u běžného občana nazývá podvodem či trestným činem, je u politika jen pouhé nedopatření. Takže ti, kteří se momentálně nalézají u korýtek, si mohou bezostyšně a hlavně beztrestně rozkrádat obce, města, kraje a potažmo i celý stát.
Za příklad si vezměme partu ODS z Prahy 7, která nejdříve musela ovládnout zdejší stranickou organizaci. To se provedlo tak, že se svolal oblastní sněm, na který se dostavil kdekdo, i nečlenové (kdo by se v tom zmatku vyznal, že jo?) a svrhli pomocí slibů ať už ve finanční hotovosti, lukrativních pracovních míst či přidělením obecních zakázek stávající vedení. Dohled nad pučem si vzal jistý „Rudla“ Blažek, nechvalně známý pražský kmotr a někdejší ředitel pražské městské policie. Šéfem zdejší ODS se stal zkrachovalý podnikatel Marek Ječmének z Prahy 8 a obklopil se lidmi obdobného smýšlení. To se přihodilo v roce 2006, kdy na podzim probíhaly komunální volby a jak bylo v Praze 7 tradičním zvykem, ODS je vyhrála.
Starostou se stal zmíněný zkrachovalý podnikatel, místostarosty Josef Neuberg a Tomáš Kaštovský, radní Marcela Justová a jakási Placáková.
První jejich krok ve funkci znamenal likvidaci internetového fóra, kde občané mohli svobodně v jedné z rubrik vyjadřovat své názory (podobně se ovšem zachovala většina radnic napříč celou republikou a lhostejno, kdo na nich vládl). Zrušili i pravidelná měsíční setkání s veřejností a její účast na zasedáních zastupitelstva jí znemožnili tím, že je přenesli do kapacitně omezeného sálu, kde většinu míst před jednáním obsadili úředníci. Pokud však občané přece jenom chtěli přednést nějakou svoji připomínku, protahovala se sezení tak dlouho, že na jejich dotazy došlo mnohdy až před půlnocí. Jen málokdo z potenciálních laických diskutérů měl tu trpělivost, že v sále, kde si kvůli úředníkům ani nemohl sednout, vytrval až do pozdních hodin. Tím se tato parta zbavila nepohodlných reakcí a mohla začít řádit ve velkém. (Ano, i v zastupitelstvu byla jakási opozice, ale ta neměla šanci jakékoli rozhodnutí zvrátit.)
Dalším krokem této skupinky se stala likvidace Kulturního domu Vltavská, který úspěšně fungoval celé roky. Do jeho čela instalovala svého člověka, který započal velkorysou změnou názvu z KD Vltavská na KC (kulturní centrum) Vltavská, nové logo zase zadal svému člověku, ten ho vymyslel za velké peníze, začaly se konat velkolepé koncerty (spíše mejdany pro kamarády) na účet městské části – a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. KC navzdory velkolepým dotacím upadlo do dluhů a po chvíli agónie došlo k jeho zrušení. Nikdo se ani nezačervenal…
Na tomto příkladu si ječménkovci ověřili, že si v lokalitě Praha 7 můžou dovolit všechno. Chtělo se jim lyžovat, tak zakoupili za šestnáct milionů bývalou chatu Supraphon v Peci pod Sněžkou (byť už jednu obdobnou nemovitost vlastnila městská část v Jizerských horách), aby ji následně za deset tisíc měsíčně komusi pronajali.
Místostarosta Neuberg, současně i předseda místního fotbalového oddílu Loko Vltavín, si na náklady městské části nechal kompletně přebudovat stadion, a co nezaplatila Praha 7, přišlo z magistrátu hlavního města, kde na ně dbal tehdejší I. náměstek a potažmo i šéf ODS Prahy 7 kmotr „Rudla“ Blažek. Investice do fotbalu se zdůvodňovaly tím, že zde bude sportovat hlavně mládež. Pokud však sportovala, pak opět Praha 7 sáhla do rozpočtu a platila 3 000 korun za hodinu.
Vrcholná akce této skupiny však spočívala v tom, že chtěli sedmičku zadlužit na desítky let z důvodu výstavby nové radnice za 1,5 miliardy korun, v čemž jí však zabránilo veřejné referendum.
Největší aférou vedení Prahy 7 však byla aféra s obecními byty, které se prodávaly za desetinu skutečné ceny hlavně rodinným příslušníkům a těm, co dali příslušný bakšiš na správné místo. Této záležitosti se budu věnovat v následujícím článku.
Ale oba zakončím zhruba stejně: Domnívám se, že i současné zákony umožňují vymáhat náhradu škody. Takže pokud fotbalista a místostarosta Josef Neuberg sliboval, že když mu Praha 7 a potažmo i magistrát přispějí na výstavbu stadiónu, aby tam mohla sportovat mládež zdarma – a obě organizace přispěly – tak ať vrátí ty tři tisíce za každou hodinu, kterou tam sportovala. Dnes už se ta částka blíží statisícům, ne-li milionům. A ať ji zaplatí ze své kapsy, nebo jde do tepláků, místo aby mířil opět na radnici!
