MFD: Neověřování faktů a sázka na povrchnost

Před nějakým časem se v magazínu Dnes objevil velký rozhovor s Jiřinou Jiráskovou a tentýž den.v novinové části vyšla jeho velká oprava typu „J. J. není praktikující katoličkou, jak je v článku uvedeno“, „v rozhovoru je řeč o režisérovi Miroslavovi Macháčkovi, nikoli o jeho jmenovci herci Jiřím, jak z textu vyplývá“, a tak dále a tak dále, těch chyb se tam nacházelo mnoho. Inu, stane se…

Bohužel, podobných chyb v MFD neustále přibývá, zdá se, že redaktoři rezignovali snad v zájmu rychlosti (i když zde se vkrádá i slůvko lenost) na jakékoli ověřování faktů. Přejděme do žhavé současnosti, tedy k úternímu nekrologu spisovatele Miloslava Švandrlíka. Jeho autorka Alena Slezáková v něm píše: „Petépácký román, jenž vyšel v roce 1969 (Černí baroni – pozn. aut.), totiž vyvolal takový odpor mocných, že Švandrlík nějakou dobu nesměl publikovat jinde než v dobovém satirickém časopise Dikobraz…“

Pravdou však je, že třeba až do roku 1975 vycházely v dětském časopise Pionýr Příběhy žáků Kopyta a Mňouka, v roce 1970 se objevují dvě Švandrlíkovy knihy: Praha plná strašidel a Mořský vlk a veselá vdova, v roce 1971 kreslený příběh pro děti Sek a Zula, o dva roky později knižní verze Neuvěřitelných příběhů žáků  Kopyta a Mňouka. Následovala pauza, ale od roku 1980 se autor vrátil v plné síle a do pádu komunismu stačil vydat šest vysokonákladových titulů. Mezitím se objevoval i na televizních obrazovkách v pořadech z divadla Semafor, jezdil na estrádní vystoupení a podobně. Tímto nechci zlehčovat určité problémy M. Švandrlíka, jen se mi nelíbí ta novinářská zkratka redaktorky Slezákové.

Trochu z jiného soudku. V dnešní středočeské příloze MFD jsem narazil na článek o Posázavském Pacifiku (autor kla), že prý jeho nejkrásnější úsek vede údolím Vltavy do Davle. Kdo zmíněnou železniční trať zná, pak jistě ví, že ten nejkrásnější úsek vede údolím Sázavy od Davle do Jílového, ale krásné jsou i úseky mezi Čerčany a Světlou (pro většinu znalců Pacifik nekončí v Čerčanech, ale právě ve Světlé nad Sázavou).

Nehodlám rozpitvávat další podobné povrchnosti, nicméně se nemohu nezmínit o cause Karel Gott. Noviny, které pravidelně tisknou názory jednoho z nejskalnějších a nejtvrdších komunistů Pavla Kohouta, by si mohly odpustit útoky na to, že K. G. dostal v podstatě bezvýznamné ocenění. Což třeba příště zaútočit na Antonína Panenku, který ve slavném finále evropského šampionátu proměnil penaltu a ČSSR se díky tomu stala mistrem kontinentu, čímž Panenka deklaroval komunistickou péči o sport a soudruzi se tím dlouhá léta holedbali?!

Na závěr ještě jedna poznámka: V dnešním vydání MFD na titulní straně je další útok, tentokrát na velmi úspěšného ředitele pražské zoo Petra Fejka. Ten ve funkci končí, tak proč po něm neplivnout. Ten chlap omezoval svobodu papoušků a snad i zavinil smrt supa hnědého. Jo a zaměstnanci zoo pod ním dvanáct let trpěli, teď konečně promluvili…

Úspěch se v Čechách neodpouští a „novináři“, bohužel i ti z MFD, jsou s úsudkem rychle hotovi. Jsem však přesvědčen, že tenhle stát potřebuje více Fejků a méně Komárků (Martinů)!

.