Kterak jsem se vlažně postavil ke zrádcovskému režimu Husáka, Jakeše a dalších soudruhů!
O tom kamarádovi jsem nedávno napsal blog a někteří zdejší diskutéři, co jsou stateční třicet let po okupaci a vědí, kdo a jak se měl kdysi chovat, ho označili za zoufalce a hlupáka. Prý šel hlavou proti zdi. To se měl, tedy z pohledu těchto „statečných“, upálit jako Jan Palach?! A nešel vlastně i Jan Palach hlavou proti zdi?
Tristní je, že v roce 2018, tedy téměř třicet let po tzv. Sametové revoluci, neustále hledáme vnitřního nepřítele (Babiš, Zeman, Tomio atp.), případně se vracíme do dávné minulosti. Komunisti všechno rozkradli a zůstala po nich spálená země. A kdo tohle rozporuje, pak je komunista, estébák, další nálepky přidejte podle chuti a nálady. Jen je mi nejasné, jak na údajně rozkradeném komunistickém majetku mohla vzniknout současná sorta miliardářů? Kdo nechce, neslyší. Buďto byl majetek komunisty zkonfiskován a díky jejich ekonomické neschopnosti šel do kopru, ovšem pak by tedy nešlo na něm vydělat. Národnímu hospodářství sice nerozumím, jen jsem slyšel, jak z někdejšího státního majetku zbohatli lidé jako Kožený, Krejčíř, Bakala a ano, i ten Andrej Babiš. Když údajně nebylo co ukrást, neb to ukradli komunisti, tak mi třeba vysvětlete to OKD, námořní plavbu a spoustu dalších lukrativních podniků.
Teď dám slovo emigrantovi Šiškovi, který v souvislosti s mou osobou kdesi v diskuzi poznamenal (on to tedy pod mými blogy píše vždy, je to klasický stalker): Co byste cekala od nekoho, kdo psal v dobe normalizace a okupace zeme agitky do Rudeho Prava a dalsich komunistickych novin. BTW - kdyz na to nekdo upozorni tak se rozciluje, je ale zajimave, ze je to v odkazu, ktery si sam dal do informaci o jeho osobe ..
Ano, máte vpravo pod mým fotem odkaz na stránky Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Jenže oni přišli sami a já se nemám za co stydět, že jsem ve Slovníku českých spisovatelů. V jeho záhlaví je následující vysvětlení: Slovník vznikl na základě knižního Slovníku českých spisovatelů od roku 1945, který v devadesátých letech připravili pracovníci Ústavu pro českou literaturu AV ČR pod vedením Pavla Janouška (vyšel ve dvou dílech v letech 1995 a 1998), a Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů, který zpracovala brněnská pobočka ÚČL (red. Blahoslav Dokoupil, 2002).
Trochu zpět do mého mládí. Když jsem se naučil psát, rozhodl jsem se, že se stanu spisovatelem a v osmi letech jsem napsal svůj první román Falešný doktor Kafka. Plnicím perem a do školního sešitu. Následovaly další, western Orlí Oko či detektivka Střepy z rozbitého skla. Rodina nade mnou kroutila hlavou, nikdy se v ní nevyskytl „písmák“ a vůbec nechápala, proč tak činím. Já si ale dál snil svůj příběh o spisovateli a fakt se omlouvám, že jsem si neuvědomoval, že vlastně kolaboruju s nějakým režimem. Byl jsem šťasten, když můj první příběh vyšel v časopise Pes přítel člověka a já za to navíc obdržel honorář ve výši čtyřicet korun.
Dospíval jsem, chodil za holkama a na diskošky, ale stále jsem psal. Tak vznikl román Beatles se stejně rozpadli, dokončil jsem ho ve dvaadvaceti letech, ale tehdy díky poměrům v polygrafickém průmyslu (všechno se plánovalo), vyšel až o čtyři roky později. Důležité je, že jsem neměl ani tlačenku, pocházel jsem z bezvýznamné rodiny, co mě furt podezřívala, proč cvakám na tom zastaralém psacím stroji značky Mercedes (jo, měli jsme tehdy psací stroj, což tehdy nepatřilo k běžnému vybavení domácnosti). A pak se najednou všichni včetně mě divili, když se ozvalo nakladatelství Mladá fronta, kam jsem rukopis zaslal, že ho vydají. Díky tomu jsem se dostal do pozornosti literárních kritiků a redaktorů kulturních rubrik. Tehdy patřila v každých novinách neoddělitelně ke každému vydání povídka (umíte si to dneska představit?) a já začal publikovat v Zemědělských novinách. Tam nejvíc, pak následovala příloha Tvorby Kmen, kterou vedl Ondřej Neff – a jen jednou, jedinkrát, jsem publikoval povídku v Rudém právu. Normální, žádnou agitku, jak píše emigrant Siska a to v množném čísle, jako bych v RP publikoval každý den.
Jistý Jan Řeháček se k tomu vyjádřil: No, vzhledem k tomu, jak vlažně jste se postavil ke zrádcovskému režimu soudruhů Husáka, Bilaka, Indry, Jakeše, Fojtíka a dalších, tak mi přijde trochu nevkusné, že se teď stylizujete tak, jako byste stál v jedné řadě s Miladou Horákovou, Heliodorem Píkou nebo Josefem Toufarem.
Řeháčku, Sisko a vy další třicet let po „sametovce“ antikomunisté, omlouvám se vám, že jsem si dovolil splnit svůj dětský sen. Nelezl jsem režimu do zadku, nebyl jsem členem KSČ ani SSM, spolupráci s nikým nepodepsal. Chtěl jsem jen slušně žít, postarat se o rodinu, ale to lidé vašeho typu nikdy nepochopí. A jestli jsem byl vlažný k tehdejšímu režimu? Samozřejmě ano, ale na rozdíl od Václava Havla jsem měl děti a musel se o ně postarat.
Takže, vážení diskutéři, suďte mě za moji vlažnost. Ne za vlažnost, ale vlastně za zbabělost!
Aleš Presler
Senioři zachránili topící se ženu. Zásluhy si však připsali hasiči.

Byla by to historka okresního formátu, jak říkávali pánové Š+G, jenže tahle pojednává o povrchnosti těch, jejichž úkolem je informovat širokou veřejnost.
Aleš Presler
Před dvěma roky spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota (upravený text).

„Samozřejmě jako rozpočtové odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní.
Aleš Presler
Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“
Aleš Presler
Tři upálení Janové: Hus, Palach a pozapomenutý Zajíc. Hrdinové, anebo „jenom“ sebevrazi?

Na výročí upálení Mistra Jana Husa máme pracovní volno, o Janu Palachovi se s blížícím padesátým výročím jeho smrti hojně píše, o filmech nemluvě, zatímco Jan Zajíc zůstává spíše regionálním hrdinou.
Aleš Presler
Pražák ve venkovské hospodě. Očekává služby jak v Alcronu, ale za čtvrtinové ceny.

To bylo tak. Pražák si vyjel do nejmenované vesnické hospody a nevítali ho před ní hostesky s chlebem a solí. A uvnitř ho čekala celá další řada příkoří.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Bez USA to půjde těžko. Zelenskyj vyjádřil obavy ze zastavení americké pomoci
Pro Ukrajinu by bylo velmi obtížné přežít, pokud by přišla o vojenskou podporu ze strany Spojených...
OBRAZEM: Česká spořitelna prodává centrálu. Podívejte se, co je k mání
Česká spořitelna nabízí v Praze k prodeji své budovy v okolí metra Budějovická. Nového majitele tak...
„My Němci nepřiznáme, že nevíme, kudy kam.“ Bavorsko ovládají zmatek a strach
Premium Od naší spolupracovnice v Bavorsku Jako by se vlastně zas tak moc nedělo. Až na to, že je pár dní před německými předčasnými...
Tradiční řemeslo se dědí po generace. Nejmladší z rodiny mu dal moderní směr
Své první kalhoty ušil v dědečkově dílně, bylo mu tehdy osm. Patnáct let pracoval jako návrhář pro...
- Počet článků 325
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3256x