Když se stal kandidátem, zrušil náš kolega Petr Hannig diskuzi pod blogy. Čeho se bojí?

Blogy bez diskuzí zásadně neotvírám a chválím zdejší administraci, díky které je na první pohled vidět, že ji autor neumožnil. Co mě však překvapuje je fakt, že kandidát na prezidenta se nesouhlasných názorů zřejmě bojí.

Petra Hanniga mi bylo líto, když nedávno v televizi Drtinová-Veselovský čelil naprosto nepatřičným otázkám, jež kladl moderátor. Tak jsem se koukl na Hannigův blog a zjistil, že až do 21. srpna 2017 povoloval diskuze. O měsíc později je zakázal, zřejmě v souvislosti s kandidaturou na prezidenta republiky. V rozhovoru s Veselovským však Hannig zopakoval svoji tezi, že zpěvák z jeho tehdejší hudební stáje Víťa Vávra se měl stát za totality Zlatým slavíkem, ale kvůli jeho dlouhým vlasům se soutěž zmanipulovala a Víťa skončil až třetí. Zeptal jsem se Jana Krůty, který byl přímo u sčítání výsledků, jak to tehdy bylo. Honza odpověděl lakonicky: „Byl jsem u všeho kolem Slavíka v té době, měl jsem to v redakci Mladého světa na starost… Vávra Slavíka nikdy nevyhrál, přání bylo otcem Petrova samožeru…“

Zlatý slavík je v prezidentské volbě naprosto druhořadá věc, ale proč ji kandidát Hannig neustále opakuje a staví se do ublíženecké role? Trochu podpásově podotknu, že PH se měl za totality mnohem lépe, než 99% z nás, tzv. obyčejných lidí. Snad jen proto vytahuje „aféru“ s Vávrou, aby ukázal, že i on byl tehdejším režimem diskriminován, byť opak je pravdou. Patřil k prominentům a také jeho honoráře, samozřejmě je nezpochybňuji, neboť si je zcela zasloužil, ho v té době katapultovaly k nejlépe situovaným lidem v republice.

Nyní se tedy Petr Hannig uchází o post prezidenta, stejně jako předtím chtěl proniknou do Parlamentu ČR či do Senátu. Drtivě neuspěl, ale jak sám říká, možná to jednou vyjde. Co mně ovšem vadí je fakt, že téměř ze dne na den zakázal pod svými texty diskuze. Zřejmě se jich bojí - a takového člověka si nemohu vážit, natož, nedejbože, volit!