S příchodem větších mrazů si útlocitné dušičky vzpomenou na bezdomovce a začnou přemítat, jak jim v jejich těžkém údělu ulevit. Tvrdé jádro národa by bezďáky zase nejraději nakopalo do zadků, ať se postarají sami o sebe.
Většina diskutérů na téma bezdomovci vůbec netuší, která bije. Pro jedny se jedná o smrdutý a odporný hmyz, pro druhé zase o bližní, kteří si zaslouží tu nejlepší péči. Takže si to shrňme: Devadesát procent bezdomovců má pro širokou veřejnost historku, kterak zlá rodina vyštvala profesora filosofie na ulici a jemu nezbývá než žebrat. Inu, nevěřte tomu, anebo věřte… Pět procent bezdomovců mlčí, to jsou opravdu ztracenci popíjející levné čistící prostředky s obsahem alkoholu, zbylých pět procent jsou kingové, kteří jsou při penězích a pozvou vás na pivo či na panáka.
Svého času coby investigativní novinář jsem strávil noc mezi bezdomovci, a to dokonce opakovaně. Předem přiznávám, že jsem nebyl až takový hrdina, měl jsem krytí od městské policie, i tak ale vím, že jsem mezi bezdomovce pronikl víc, než kdejaký lidumil tady na blogu. Podotýkám, že jsem tak činil v zimě, neboť v teplých letních nocích by se spíše jednalo o jakýsi tramping.
Protože v oněch dobách jsem měl příležitost kontaktovat přímo zodpovědné úředníky bez prostředníků, rozdával jsem mezi bezdomovci své vizitky s tím, že jim okamžitě pomůžu. A světe, div se, i ti zlí úředníci by jim pomohli, dokonce by přihodili i dávky v nouzi. Chtělo to jen jediné – doklad totožnosti – a většina bezdomovců ho nevlastnila. Požadovali proto peníze na jízdné, že si zajedou do místa trvalého bydliště, ještě chtěli navíc prachy na pořízení nového občanského průkazu, no a pak by tedy byli ochotni přijít si pro sociální dávky. Normální čtenář pochopí, že takhle to asi nejde.
Ale zpět k nocím mezi bezdomovci, byť s policií za zády. (Poznámka: Kdo mě chce tepat za ty policisty, ať si mezi bezdomovce jde sám, jistě ho uvítají s kyticí růží.) Musím přiznat, že se k nám bezdomovci chovali mile a někteří z nich prozradili, že o naší akci věděli již dopředu. Nejvíce mě fascinoval mládenec na holešovickém nádraží, který si našel milenku i s bytem, nicméně chodil kalit se svými někdejšími parťáky až do rána. Od bezďáků jsem se dozvěděl, že jejich největší touhou je získat nějakou nemovitost, kde by si mohli žít podle svého. Tohle pochopím, ale oni zase nepochopí, že by v takovém případě přinejmenším museli platit nájem.
A jsme u toho, nějaký milionář nabídl, že bezdomovcům nabídne vytápěnou nafukovací halu a bude se o ně za své prostředky starat. Hloupý pražský radní přikývl, z jeho hlediska to vypadalo tak, že bude slavný. Nepochopil to základní, co si prožili lidé v blízkosti Letenské pláně v Praze 7, když tam stály stany pro bezďáky. Tam mohli totiž vejít jen lidé střízliví, ti ostatní pak posírali domy v okolí. Ti slušní, by’t smrdící, obsadili tramvajové linky v sedm hodin ráno, takže slušní lidé jedoucí do zaměstnání raději vystoupili anebo začali jezdit o hodinu dříve.
Takže, pokud jste kocábovsky naladěni na multi-kulti, pak vám jistě nebude vadit hala pro stovky bezdomovců vedle vašeho domu. A pokud vám vadit bude, pak jste rasisté – ale s tou halou už neuděláte vůbec nic!
