Do jaké hospody chodíš, takový jsi!

Tak se nám zde na blogu roztrhl pytel s hospodami. Kde nás okradli a kde je naopak dobře. Není to tak dávno, kdy se mužská seznamovací konverzace neobešla bez otázky „do jaké hospody chodíte?“. A podle odpovědi už se dalo usuzovat, do jaké kategorie patříte.

Pokud byste odpověděli na výše zmíněnou otázku „na stojáka do automatu Koruna na Václaváku“, asi byste spadli do kategorie vágus. Ale nedaleký, zdánlivě nevábný výčep v Panské ulici, to už bylo o něčem jiném! Tady jste v osmdesátých letech minulého století mohli v těsném sousedství pípy zastihnout dnešní mediální hvězdy jako třeba Ondřeje Neffa, Radka Johna, Josefa Klímu a mnohé další včetně mé maličkosti, vždyť Mladá fronta sídlila ve stejné budově. Po listopadu 1989 se zde často zdržoval i Karel Kryl, výčep v Panské zkrátka patřil k dobrým adresám Totéž se dalo říci i o vinárně U piaristů ve stejné ulici, rozdělené na dvě části. V té menší, v dřevěných boxech, sedávala vybraná převážně umělecká společnost, náhodný kolemjdoucí měl pramalou šanci se mezi ni vetřít. A pokud se mu to povedlo, má dodnes co vyprávět svým dětem a vnukům.

Ovšem kdybyste měli možnost navštěvovat Klub spisovatelů na Národní třídě nebo na stejné ulici se nacházející Klub filmový, to už hraničilo se senzací! Kupodivu, do Klubu novinářů v Pařížské třídě se dostal kdekdo, proto nebyl tak ceněný.

Nehodlám jmenovat všechny hospody, které byly in a které naopak, to by jen za malou část Prahy zabralo několik blogů. Z těch lepších jmenujme kromě Pinkasů, Tygra a sv. Tomáše snad jen letenský Plzeńský dvůr či pivnici U Sojků. Z těch hrozných alespoň buranský 5P, Šmelhausovy (Narcis) či T-klub.

Čas oponou mávnul, mnohé podniky zanikly, ale ještě víc jich vzniklo, těžko se v nich orientovat. Stále však platí, že nerozhoduje vnitřní vybavení provozovny a mnohdy ani kvalita jídel a nápojů. Tím nejdůležitějším artiklem jsou hosté. Pokud máte s kým pokecat a vyměnit si názory, tím méně záleží na vnějších okolnostech. A pokud je skladba štamgastů skutečně pestrá, pak se toho v hospodě dozvíte víc než z internetu.

Jako naturalizovaný pražák jsem neměl příliš důvěru ve venkovské putyky, kde mimo sezónu posedává jen pár místních, kteří si všechno už dávno řekli a tak nad pivem převážnou část večera společně mlčí. Názor jsem změnil až ve chvíli, kdy jsem se zabydlel nedaleko řeky Sázavy. Leta letoucí byly v širokém okruhu jen chaty a rekreační středisko ministerstva vnitra. Z někdejší stavby, kde se scházeli pouze policajti a fízlové, vznikla bezva hospoda U kocoura. Pražáci z okolních chat se zde začali trvale zabydlovat a přetvářet svá sídla na rodinné domy, hlavní město tak ponechávajíce náporu venkovanů a cizinců. Rodilý a správný pražák dnes holt bydlí na venkově!

Kdybyste mi tedy položili otázku, kam chodím do hospody, nejspíše bych odpověděl, že do obýváku, neboť prostředí mé oblíbené putyky spíše připomíná byt. U kulatého stolu sedává přepestrá společnost, která však není uzavřená, naopak je otevřená všem.

Inu, co bych vám dál vyprávěl! Pokud budete mít čas a touhu vyrazit na krásná místa u řeky Sázavy, klidně se zastavte.