Česká televize: Parta, se kterou nikdo nehne!

V dnešní tištěné MFD jsem si s dojetím přečetl článek o sporu ohledně natáčení televizního filmu o Janu Husovi. Členka Rady ČT Helena Fibingerová, umělkyně to v hodu koulí kamsi za obzor, se vložila i do umění dramaturgického a postavila se za autorku literární předlohy Evu Kantůrkovou, nesouhlasící s pojetím režiséra. Obě dámy dosáhly výměny na tomto postu a my, televizní koncesionáři, se druhdy dočkáme úžasného diváckého zážitku za několik desítek milionů korun.

Odhlédněme od podstaty sporu a představme si, že právě my bychom byli těmi, co přijdou na Kavčí hory s námětem na televizní film, seriál či dokument. Použil jsem slovo „přijdou“, ale věděli byste vlastně za kým? V těch budovách dřepí už řadu let stále stejná parta, která mezi sebe nikoho nepustí a pokud by ji někdo chtěl z jejích teplých míst vyhnat, měli bychom tu další televizní stávku. Předpokládejme, že zde nikoho neznáte a zvolíte poštovní cestu. Za čas se třeba dozvíte písemnou formou, že je váš námět zaujal, nicméně oni už pracují na něčem podobném. Takže litují - a vy se za pár měsíců budete divit, když na obrazovkách spatříte dílo téměř totožné s tím svým. Pravda, nestává se to až tak často, ale stává.

Lepší možností je, když na Kavkách máte známého. Tomu vrazíte dílo do ruky, ale pokud se nejedná o hit typu Dietl, máte smůlu. Dopadnete jako v případě předchozím jen s tím rozdílem, že vaše dílo pravděpodobně nikdo nezneužije, případně jen velice zlehka.

Nejideálnější je však patřit do té televizní party, pak máte nadosmrti vystaráno a třeba se vás zastane i Fibingerová, když si budete diktovat podmínky. Přestože si Evy Kantůrkové jako spisovatelky velice vážím, nemohu zapomenout na to, že její manžel byl na Kavčích horách generálním ředitelem a její díla se točila ostošest a mnohokrát reprízovala. Zřejmě tahle „ředitelská“ image funguje u Kantůrkové dodnes.

Ale abych se vrátil k meritu věci, případ Kantůrková je jen špičkou ledovce. Špatní pisálkové, ukrytí v tzv. dramaturgických skupinách ČT, svá díla realizují pod hlavičkou skupiny jiné, přesně podle vzoru „já dneska u vás, vy u mě zítra“. Někdo zvenčí má jen minimální šanci tuto koncepci narušit.

Na závěr mi dovolte smutné konstatování, že díky těmto zaměstnancům ČT je veřejnoprávní televize vlastně zdrojem příjmů pro úzkou skupinu vyvolených. A ještě smutnější je, že s tím nic neuděláme!