14. října 2006 se navždy změnila kariéra Petra Čecha, bezesporu nejlepšího brankáře v krátké fotbalové historii ČR. Stephen Hunt mu v první minutě zápasu Premier League mezi Chelsea FC a Reading FC nešetrným zákrokem prorazil lebku. Od tohoto zápasu nosí Petr Čech rugbyovou helmu. A od té doby se Petr Čech častěji dopouští chyb.
Brankář je jediným hráčem, který fatálně ovlivní výsledek zápasu vlastní individuální chybou. Od osudného střetu s Huntovým kolenem uplynulo téměř osm let a Petr Čech překonal rekordy Chelsea a Premier League, získal nespočet týmových a individuálních trofejí. Jenže se také častěji právě dopouští těch individuálních chyb.
Zlí jazykové namítnou, že za ty roky strávené v brance Chelsea a české reprezentace předvedl tolik skvělých zákroků a že nelze zasáhnout proti všem střelám a vyloženým šancím. Jenže není měřítkem brankářské extratřídy být brankářem za obranou týmu, který po většinu zápasu kombinuje na polovině soupeře a na svého brankáře za celý zápas propustí dvě propagační střely, jeden nepřesný centr na obsazeného útočníka a pět malých domů. Proto je zcestné a nesprávné vyhlašovat nejlepšími golmany světa ty brankáře, kteří vychytají nejvíce vítězství a nul za uplynulý ročník, protože na ně v 90% všech zápasů neletí nebezpečná střela. Tito brankáři se přirozeně vezou na vítězné vlně svého týmu a proto by neměl být přeceňován počet vítězství a vychytaných nul za takovou obranou, jakou Chelsea v éře Romana Abramoviče disponuje.
Zpět k poklesu výkonnosti Petra Čecha. Stále má skvělé reflexy na brankové čáře a výbornou hru nohama, ale od zákroku Stephena Hunta často chybuje při vybíhání na centrované míče, ať už se tak stalo na ME 2008 v posledním zápase základní skupiny proti Turecku, v kvalifikačním zápase o letošní MS v Itálii, v letošním zápase Champions League na hřišti Galatasaray Istanbul. Více chybuje i při střelách ze střední a větší vzdálenosti jako při přátelském zápase proti Norsku nebo na posledním ME 2012 v zápase proti Řecku. Za tím vším lze najít pouze dvě vysvětlení. Jedním je zhoršený zrak, kdy špatně odhadne dráhu letu balonu a proto čím dál ménně vybíhá na centry a přikovaný na brankové čáře se spoléhá na úspěšný obranný zákrok stoperské dvojice. Je všeobecně známo, že Petr Čech nosí čočky. Právě ty by mohly způsobovat zhoršený odhad při vybíhání v kombinaci trajektorie letu míče, vzdálenosti ostatních hráčů a osvětlení reflektorů na stadionech. Druhým vysvětlením je nošení ochranné helmy.
I když má Petr Čech helmu vyrobenou přímo na míru, není příjemné ji nosit na hlavě po celých 90 minut zápasu. Helma může být právě tím faktorem, proč se Petr Čech špatně orientuje při vybíhání. Z obrázku je patrné, že mu helma nepřirozeně stlačuje uši, což může mít vliv na zpomalení reakce. Pokud totiž někdo špatně slyší, více se smyslovým vnímáním spoléhá na zrak. A ten Petr Čech nemá takový jako v začátcích kariéry. Navíc, po osmi letech by měl mít lebku tak srostlou, že by mohl helmu odložit a chytat bez ní.
Intenzivně se v posledních měsících spekuluje, zda bude Petr Čech pro Chelsea i v nadcházející sezoně brankářem číslo jedna. Konkurent Thibault Courtois sice na probíhajícím mistrovství světa zatím nemusel předvést žádný zázračný zákrok, ale jeho čas už přišel. Petru Čechovi je podobný pohyby a fyzickou konstitucí, ale v jeho prospěch mluví to, že je o deset let mladší a v Chelsea ještě nic nevyhrál. Na sbírání individuálních ocenění a překonávání rekordů má český fanoušek a novinář z iDnes Jaromíra Jágra, i proto by měl Petr Čech odejít z Chelsea a najít v sobě motivaci vyhrávat v novém působišti a znovu patřit mezi nejlepší brankáře světa. Protože dnes tomu tak není.
