Ciao signore Stramaccioni

Konec v evropských pohárech dřív, než vůbec začaly. Ztráta 18 bodů na vedoucí tým po podzimní části, páté místo v tabulce. Vypadnutí z českého poháru už v osmifinále. Potřebuje vedení Sparty k odvolání trenéra pádnější důvody?

Při náboru na manažerskou pozici se předkládá zkušební doba šesti měsíců, během nichž má nový zaměstnanec šanci implementovat jím osvědčené postupy, okysličit prostředí čerstvým pohledem a nastavit systém vedoucí k lepším obchodním výsledkům. Po uplynutí zkušební doby dochází k objektivnímu hodnocení, jehož výsledkem je rozhodnutí, zda-li je tento nováček firmě přínosem. Andrea Stramaccioni Spartě přínosem není.

Řečí personalistů lze říci, že životopis Andrey Stramaccioniho a jeho předchozí pracovní úspěchy nedosahují potřebných kvalit a hodí se použít obligátní klišé „po pečlivém uvážení jsme se rozhodli Vás nezařadit do dalšího kola a dali přednost jiným uchazečům“. Nicméně Sparta 28. května 2017 na klubovém twitteru oznámila příchod v Česku neznámého italského trenéra, za kterým na jeho minulých štacích nestály zrovna lichotivé výsledky. Na předchozím angažmá v Panathinaikosu uhrál během prvních šesti kol pouhý jeden bod a byl vyhozen, vyhozen byl po konci sezony i v Udine, se kterým zakotvil na 16. místě. Slavný Inter Milán pod jeho vedením nevystoupal výše než na 9. místo. Další indicie vedoucí k jeho nekompetentnímu uvedení na post hlavního trenéra přinášel zmíněný tweet, pod kterým řečtí uživatelé twitteru doporučovali Spartě zaměstnat Stramaccioniho jako PR manažera, ne jako hlavního trenéra. Jenže kdo by bral vážně diskutéry na sociálních sítích...

Příchod Andrey Stramaccioniho otevřel finanční kohoutky a přinesl na české poměry nevídané utrácení. Za platy nezvykle širokého italsko-řeckého realizačního týmu, ve kterém přesto zůstali pochybní Baranek s Kováčem s cizelérsky utajovanou náplní práce, za rozšíření budovy trenérského štábu a hlavně za akvizici více než desítky zahraničních posil. Nákupní přebíjenou s rivalem z Edenu ještě víc vzrostla očekávání fanoušků, které zpočátku nezaskočily předražené částky za přestupy, obří platy nových hráčů a vysoký věk příchozích posil.

Zahraniční agenti zasypávali Stramaccioniho nabídkami vyčpělých oveček, zatímco mu Tomáš Požár nepochopitelně ještě před příchodem pořídil Civiče s Vukadinovičem, které nikdy neviděl hrát. Vyloženě nekoncepční postup tak skončil přetlakem hlavně na středu zálohy, kde se na tři volná místa nabízelo osm hráčů - Mandjeck, Mavuba, Sáček, Mareček, Frýdek, Vácha, Néstor a Rosický. V případě příchodu Ben Chaima nikdo detailně neprozkoumal jeho povahu a herní význam na hřišti za nerozhodného nebo nepříznivého stavu, kdy se z plochy vytrácí a není tahounem a rozdílovým hráčem vedoucím k obratu. Tím ostatně nebyl ani v Maccabi. Jaký to ukázkový případ zbrklého a špatného sparťanského skautingu. Což je pouze jedna z mnoha hrubek letenského vedení.

Že je něco špatně, předpověděl už špatný start do sezony, kdy po ztrátě s Bohemians Sparta propadla v předkole o Evropskou ligu s CZ Bělehrad. Herní přetlak, kdy se na jedenáct míst tlačilo 30 hráčů, vyvolával hádky v kabině, které ven překvapivě vynesl Horst Siegl a Martin Frýdek. Ránu do zad tak zasadili vlastnímu týmu její bývalí hráči nedržící se hesla „ co je v kabině, v ní taky zůstane“.

Andrea Stramaccioni si sympatie fanouškovské veřejnosti nezískal. Zahraniční trenér bez velkých předchozích úspěchů přivedl hráče za půl miliardy. Takovou příležitost před ním nedostal žádný český trenér, což mu právě tuzemská trenérská obec neodpustila. Sympatie si nezískal ani pozápasovými rozhovory, kdy se po vzoru politiků vyhýbal přímočaré odpovědi stejně jako jeho svěřenci přímočaré hře a neustále omílal stejné fráze. Poporodní šestinedělí, doba omluvných vět hájících velký počet změn a obligátní „ časem si to sedne “ skončila po ostudné porážce v Brně. Trpělivost došla i flegmatickým fanouškům, kteří hráče chránili proti protestujícímu kotli.

Stramaccioni nedokázal Spartě voperovat jakýkoliv herní systém, což je vzhledem k proslulé italské taktické vyspělosti hrdelní zločin. Trenérské chyby připomínající studenta C licence byly do očí bijící. Na hře Sparty nebyl znát jediný rukopis, nepočítáme-li chaos. Ten byl po celou sezonu přítomný ve stoperské dvojici, při zahrávání a bránění standardních situacích, přechodu do útoku i napadání. Stramaccioni jako jediný v historii české ligy dostal neomezené možnosti. Hru Sparty však degradoval o dvě úrovně níž, než když ji vloni přebíral Petr Rada.

Ze sestavy zmizeli čeští hráči, aby se o ně ke konci sezony Stramaccioni opíral. Jednou kritizovaný Kadlec za dva týdny nastupoval v základu, trucující Frýdek jakbysmet. Nestálost Stramaccioniho postojů jako by symbolizovala i základní sestava, kterou měnil zápas od zápasu. Jak má hráč získat stoupající výkonnostní tendenci, když jednou odehraje 90 minut a podruhé sleduje zápas z tribuny? Stramaccioni protočil tři brankáře, odstavil vloni nejlepšího hráče Karavajeva, pravidelně střídal Mandjecka s Mavubou, což logicky nepřidalo ani jednomu z nich a ani stabilitě hry ve středu pole. Slepě preferoval Biabianyho, který se herně postupem času nápadně podobal Konatému.

Z nově příchozích hráčů se žádný z nich stabilně neprosadil do základní sestavy tak, aby se stal jejím nepostradatelným členem. Už ke konci podzimní sezony bylo jasné, že kostru týmu tvoří hráči, kteří tu byli ještě před Stramaccionim. Největší posilou Sparty je pak pouhá přítomnost Tomáše Rosického na hřišti, kdy se automaticky zvyšuje sebevědomí všech hráčů. Je s podivem, že křehký Rosický dokáže diametrálně zvednout úroveň hry a nastavit týmu řád. Tedy to, co se nepodařilo Stramaccionimu za šest měsíců.

Sparta už několik let nevzbuzuje strach soupeřů. Jestli týmy cestou na Letnou kdysi už v Průhonicích prohrávali 2:0, tak dnes je zde přepadá leda tak nákupní horečka. Sparta totiž připomíná vězně s koulí na noze, mátožné výkony jednotlivců doplňuje zoufalá předvedená hra, kdy se divákovi ani nechce věřit, že hráči hrají naplno. Úroveň předváděné hry rok od roku klesá a pozvednout ji měl právě projekt Stramaccioni podpořen rozpočtem, který dosud neměl obdoby. Výsledkem je nejhorší podzim za posledních dvanáct let a nekončící posměch z řad oportunistů. Takový Luděk Mádl měl ze špatných výsledků Sparty měsíční erekci, kterou utnul až Apoel Nikosie.

Personální vedení Sparty by tedy mělo rychle ukončit neúspěšnou misi italského trenéra. Ten totiž za půl roku nedokázal vykrystalizovat základní sestavu, zúžit kádr po vypadnutí z předkola EL, vnutit mužstvu herní tvář, reagovat na vývoj utkání a pozvednout bezkrevné výkony na hřištích soupeřů, kde je Sparta dlouhodobě malátná. Ostatně je to právě nečitelné vedení Sparty, které nese největší podíl viny na herním propadu a fanouškovském bojkotu. Absence zodpovědné osoby vyjadřující se k průběžné situaci čelem bez uhýbavých odpovědí zaráží víc než pokus se Stramaccionim. Má to být Kotalík, Požár, nebo Kasík? To ve Spartě neví ani jeden z nich. A tohle je ten kámen úrazu, se kterým se Sparta musí popasovat hned po Stramaccioniho vyhazovu. Protože Sparta prohrává s Plzní a Slávii nejen na hřišti, ale i v návštěvnosti, marketingu a budování jména. A za to odpovědnost Stramaccioni nenese.