Pravidlo o posuzování hry rukou potřebuje okamžitou změnu

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Takto začíná třídní schůzku učitelka ve filmu Pelíšky v podání Evy Holubové. Parafrází této slavné věty můžeme pojmenovat nynější fotbalovou bolest - posuzování hry rukou ve fotbale.

Že se fotbal hraje nohama, je jeho nejcharakterističtějším poznávacím znamením. Hra rukou je vyjma brankářů všem ostatním hráčům zapovězena. Tedy přesněji zapovězena byla, než její jasné vymezení upravila FIFA. Dala tak rozhodčím možnost upravovat si znění pravidel dle libosti.

Současná pravidla totiž neposuzují jako hraní rukou případy, kdy si ji hráč nastřelí sám, a kdy ruka hráče zasáhne míč v přirozeném pohybu těla. Nová pravidla tak v prvním případě nepochopitelně brání nešikovnost hráče, kteří svou technickou nedokonalostí nastřelí vlastní paži. Fotbal a pravidla samotná by se měla snažit vychovávat co nejlepší hráče, ať už jde o technickou, fyzickou, nebo lidskou vlastnost fotbalisty. Posuzování nastřelení vlastní ruky jako povolené vývoji hráčů rozhodně neprospěje. A co hůř, dává větší pravomoc rozhodčím.

Ti si výklad tohoto pravidla mohou upravovat dle svého a posuzování těchto rukou nerukou může nahrávat spekulacím, že penalta se proti některým týmům nepíská. Příkladem buď páteční televizní zápas Olomouc – Jablonec, kdy si v 51. minutě jablonecký stoper po centru z levé strany neohrabaně nastřelil levou paži na hranici malého vápna.  Rozhodčí na penaltový pultík neukázal a televizní expert Pavel Karoch řekl, že rozhodčí by si obhájil obě verze. Kdyby penaltu zapískal stejně tak jako že nechal hru pokračovat. Taková možnost ve fotbale přece nesmí nastat, aby se situace dala posuzovat dvěma naprosto opačnými způsoby, a jen podporuje již zmíněné dohady.

Když střela nebo přihrávka zasáhne ruku bránícího hráče od těla v přirozeném pohybu, o ruku se dle současného výkladu nejedná. Toto pravidlo také nemluví ve prospěch vývoje fotbalu, protože tím bránící hráč získá výhodu, zblokuje šanci soupeře nepovoleným zákrokem. Oponenti mohou namítat, že by si bránící hráč v tomto případě mohl ruku jedině useknout. Jenže tato ruka od těla zastavila slibně se rozvíjející šanci a např. v hokeji je hokejista zodpovědný za svou hůl i při pokračujícím nápřahu po vystřelení puku. Jakmile ruka od těla zastaví či pozmění dráhu letu míče, je to nepovolený zákrok nehledě na místě přestupku.

Ctít pravidlo, že fotbal se rukama nehraje, nám trenéři vrývají do hlavy od prvních tréninků v přípravce. Jedinou výjimku má být upažení, kdy jsou ruce podél těla a stávají se tak jeho součástí. Nejasností už kvůli tomuto chaotickému pravidlo bylo dost a týmů poškozených jeho nepřesným výkladem ještě víc.