Nedvěd, Koller, Poborský, Horváth, Jágr, Reichel, Straka, Neumannová nebo třeba Korbel. Někteří z nich kariéru ukončili, ostatní z nich to brzo čeká. Nejslavnější jména ze vzývané generace českého sportu, po které zůstala obrovská mezera a zatím se jí nedaří zaplnit? Ale proč?
Paradoxně dnes v lepších tréninkových podmínkách vyrůstají horší fotbalisté a hokejisté než ti z generace narozených kolem roku 1970. Oproti letům devadesátým se trénuje na umělých površích.
Když se řekne škvára, vybaví se dnes spíše slangový výraz pro peníze a ne černý hrbolatý povrch, který se vrážel pod kůži. Vystavěla se moderní tréninková centra s profesionální rehabilitací, přejímají se trendy z výživy, ale rok co rok plodí český sport až na pár výjimek jen průměrné sportovce.
Kariéru ukončili nebo pomalu končí poslední sportovci, kteří vyrůstali během období komunismu a reprezentuje nás již svobodná demokratická generace. My diváci a nekompromisní kritici si zoufáme a vzpomínáme na výkony hokejové a fotbalové generace ještě na konci první dekády třetího tisíciletí, tedy období, kdy byli poslední totalitní odchovanci na vrcholu kariéry. Nechci být špatným prorokem, ale právě přechod z totalitního na demokratický režim způsobil to, že se nám nový Jágr a Nedvěd nenarodil. Hráči z generace narozených kolem roku 1970, tzv. Husákovy děti, byli ochotni na sobě pracovat i v těžších podmínkách, což je zocelilo. Přísnější autoritativní výchova ze strany rodičů a trenérů jim nedovolila vynechat trénink, horší životní úroveň v porovnání s tou dnešní je více motivovala dosáhnout úspěchu ve sportu, protože mnoho jiných alternativ doba nenabízela. Dnes jsou z nich veteráni, kteří převyšují stále mladší a mladší protihráče.
Změna režimu přinesla uvolnění i do výchovy sportovců. Rozšířené možnosti odvály zájemce o týmový sport ke sportu individuálnímu, které teď zažívají boom, nebo třeba k florbalu, který je populární na základních a středních školách. (Pro mne je florbal náhražka pro ty, co se nenaučili bruslit). Hlavní rozdíl je však v uvolnění morálky a disciplíny, což ve sportu nikdy není dobře.
Dnešní generace sportovců není tak cílevědomá jako ta v předchozím režimu, řeší více svůj vzhled než třeba jak zdokonalit střelbu zápěstím nebo hru levou nohou. Nejsou ochotni na sobě pracovat, brzo podléhají uspokojení, od 15 let jsou smluvně vázaní a placení, chybí jim skoro až vojenský dril. Nástup moderní techniky způsobil nedochvilnost na tréninku a pohodlnost hráčů. Pak se nelze divit, že jim stačí přestoupit do turecké ligy, vysedávat na lavičce v bundeslize či podepsat lukrativnější smlouvu v KHL než bojovat o místo v Calgary Flames. Jistě víte, o jaké hráče jde.
