Jediným účinným východiskem z permanentní rozpočtové a sociální krize je aktivní podílovákapitálová účast státu na podnicích. Tato praxe se ve světě stále více prosazuje ve formě státních investičních fondů.
Následující úvaha modelově ukazuje účinky takové to politicko-hospodářské praxe
na rozpočtovou a sociální situaci státu, přičemž zásadně respektuje všeobecně platné
tržní mechanismy globalizované ekonomiky.
Základním východiskem je kapitálová účast státu na podnicích, ve kterých stát pomocí
státního investičního fondu získává koupí kapitálové podíly, popřípadě nutí zahraniční
investory ke kapitálové spoluúčasti.
Vláda zvýší daně u DPO (daň ze zisku) tak, že se zvýší příjem na 50 a přesune výdaje na
neproduktivní investice NI ve prospěch státních produktivních investic PI.
DP + MV + NI + PI = SPD + DPH + DFO + DPO + PSK + DL
150 710 150 50 260 360 370 50 20 0
Stát rozdělil vlastní investice ve výši 200 na dvě části: neproduktivní NI ve výši 150
a produktivní PI ve výši 50. Tyto vynesou příjem ve výši PSK=20
Při zachování daňového zatížení obyvatelstva DFO dosáhne státní rozpočet postupem času
takový příjem, že může zvýšit mandatorní výdaje MV a splatit státní dluh DP ve výši 150.
Stát použije pro další vlastní rozvoj vnitřní kapitálovou páku a zestátní druhý pilíř důchodové
reformy. Tím zvýší kapitálový podíl státního investičního fondu PI na 100, takže vzroste
příjem do státního rozpočtu PSK=80.
DP + MV + NI + PI = SPD + DPH + DFO + DPO + PSK + DL
0 740 200 100 210 360 340 50 80 0
Snížení daní fyzických osob DFO indukovalo vyšší poptávku při snížených sazbách DPH
a spotřební daně SPD. Vláda může takto zvyšovat produktivní i neproduktivní investice
spolu se zvýšením mandatorních výdajů MV. Zde se pozitivně projevuje omezení odlivu
zisků z cizího kapitálu vlivem růstu toho domácího.
DP + MV + NI + PI = SPD + DPH + DFO + DPO + PSK + DL
0 740 200 140 210 360 340 40 130 0
PI= investice do vlastního hospodářství 100+ investice v zahraničí 40.
Kontinuální zvyšování státního podílu v oblasti průmyslu a služeb vyvolává zvýšenou
poptávku po pracovních silách. To má za následek nárůst mezd. Za účelem udržení
soukromého sektoru při životě je vláda nucena snížit podnikatelům daně na původních 40.
Zvýšená kupní síla zaměstnanců umožní zvýšení příjmů daně z přidané hodnoty DPH při
mírném poklesu její sazby, takže celkový příjem z DPH zůstává vyrovnán.
Přebytek investovaného kapitálu vytváří spolu s nárůstem mezd tlak na ceny produkce,
což snižuje konkurenceschopnost celé ekonomiky. Tomuto trendu se dá zabránit tak,
že růst mezd bude vázán na růst produktivity práce. S ohledem na rostoucí světové ceny
Bude možno kompenzovat zpomalení růstu mezd snižováním jak DPH, tak i spotřební daně.
Tím lze udržet positivní dynamiku růstu spotřeby a životní úrovně obyvatelstva.
Mimo to státní investiční fond použije část kapitálu k investicím v zahraničí, což začne
zvyšovat příjmy ze státního kapitálu v našem případě to je 130-80=50.
Tím se udrží zaměstnanost, výše mezd a konkurenceschopnost za žádoucí úrovni.
Tato situace umožní další zvýšení sociální úrovně obyvatelstva způsobí zvýšení mandatorních
výdajů, což by z hlediska jejich financování neměl být žádný problém. Takto lze postupně
odbourat poplatky ve zdravotnictví, valorizovat důchody, zvyšovat výdaje na školství, kulturu
a v neposlední řadě i vědu a výzkum.
Závěr
Tento model redistribuce výsledku společného úsilí není, jak by se na první pohled zdálo
pouhá fantazie bez reálného podkladu.
O narůstajícím objemu investičních prostředků uložených ve státních investičních fondech
jsem se zmínil již v předchozích článcích.(1) Rozsah doslovného vykrádání ekonomik cizím
investičním kapitálem uvádí iHNed.cz(2). Podle zmíněného článku mělo za posledních 10 let
odtéci z republiky zahraničním investorům 1 bilion Kč ve formě zisků. To jsou peníze, které
v ekonomice, navíc silně zadlužené bolestně chybí.
Zoufalé na celém článku je skutečnost, že autor článku považuje odliv kapitálu za úspěch
hospodářské politiky minulých vlád. Zde malá úvaha, proč tomu tak není a jak katastrofální
dopad na ekonomiku státu mají ideologické představy pravicových stran vč. ČSSD.
Předpokládejme, že za posledních 10 let odteklo z Čech ročně stejné množství kapitálu
a to ve výši 100 000 000 000 Kč/rok. Za deset let to činí tato suma souhrnně 1 bilion Kč.
Kdyby se český stát podílel na přílivu investic ve formě joint venture vždy 50% státního
podílu což činí 50 miliard/rok, pak by za 10 let získal státní rozpočet při 10% výnosnosti
celkem 876,55 miliard Kč. Za předpokladu, že by na konci tohoto období produktivně
investoval 50% z této sumy, zbývalo by dnes již na úhradu mandatorních výdajů
celkem 438,28 miliard Kč, které ve státním rozpočtu nyní tak bolestně chybí a budou
v budoucnosti jště více chybět.
Zde lze ale namítnout, že by zahraniční kapitál na takové podmínky nepřistoupil.
Tato námitka se ale nezakládá na pravdě, neboť právě tento způsob a to s velkým úspěchem
praktikuje ČLR již řadu let. Dnes je ČLR největším světovým bankéřem, u kterého jsou
zadluženy všechny státy EU a především USA. Produktivní investice bude možno bez
problému umístit v zahraničních ekonomikách ještě dlouhá léta. Vedle ČLR, pociťují
ostatní státy BRIC (Brasilie, Rusko, Indie, Čína) obrovský nedostatek zahraničního
investičního kapitálu. Ten si bere nyní bankovní sektor z druhého pilíře důchodového
zabezpečení. To je také důvod mimořádně vysokého tlaku finanční lobby na urychlené
uvedení zmíněného zákona v platnost. Takže druhý pilíř penzijního pojištění není nic jiného,
než druhý vydatný pramen kapitálu, který bude odtékat z České republiky, aniž by státu
a občanům přinesl jakýkoliv užitek.
(1)http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/170578/Celosvetove-dochazi-ke-zmene-vyrobniho-zpusobu.html
(2)http://finweb.ihned.cz/c1-50062960-za-11-let-odtekl-z-cr-bilion-korun
