Všem, kteří v řízené ekonomice vidí rudého ďábla.

Tvrzení, že stát neumí hospodařit patří do kategorie primitivní propagandy a nemá s realitou nic společného. Ať je kapitál ve vlastnictví státu, či v soukromých rukou, počíná si majitel kapitálu zcela stejně.

Je zainteresován na tvorbě a maximalizaci zisku. Je tudíž zainteresován na efektivnosti vloženého kapitálu.
Již samotné definice zisku, jakožto základu tvorby bohatství jasně dokazují tuto skutečnost

Liberální definice:

Základní snahou podniku v tržním hospodářství je dosahovat zisk, jakožto přebytek výnosů nad náklady, který slouží jednak k uspokojování potřeb majitele spolu s rozmnožováním vloženého kapitálu. Přirozenou snahou podnikatelské činnosti je hledat na trhu možnosti maximalizace zisku.

Socialistická definice(1):

Zisk je rozhodujícím zdrojem pro vlastní financování podniku a pro plnění podnikových povinností vůči společnosti. Podnik je v situaci, kdy vyprodukování určitého zisku je podmínkou splnění jeho odvodových povinností i přídělům podnikovým fondům (str. 132)

Z uvedených definic je zřejmé, že se funkce a postavení zisku jak v liberální, tak i řízené ekonomice prakticky neliší. Neliší se v zásadě, že podnik, aby měl své oprávnění existence, musí vykazovat zisk, který dociluje uspokojováním potřeb zákazníků. Stejné to je v jeho základním použití a to na akumulaci kapitálu a uspokojování potřeb majitele. Objektivně je tudíž jedno, zdali je majitelem kapitálu stát, či soukromá osoba. Nutnost tvorby zisku nezávisí na majiteli, ale spočívá v povaze kapitálu jako takovém.

Jak stát hospodařil lze najít ve sbírkách zákonů z období před převratem 1989.(2)

Hospodářský zákoník č. 80/1989-21

Hospodaření státních hospodářských organizací

§ 56

Státní hospodářské organizace jsou vybaveny
základními a oběžnými prostředky. Odpovídají za
jejich účelné využívání, zachování, jakož i za je-
jich účelné rozmnožování; hospodaří tak, že zá-
sadně uhrazují své výdaje ze zdrojů, které vytvoří.

§57

Prostředky z finančních zdrojů vytvá-
řených státními hospodářskými organizacemi se
jednak odvádějí ve stanoveném rozsahu do stát-
ního rozpočtu, jednak se jich používá ve pro-
spěch těchto organizací.

Ustanovení §§ 56 a 57 jasně dokazuje že v plné míře platí i pro státní podnik liberální definice zisku. Tudíž každý majitel, stejně jak soukromý, tak i stát mají stejné zájmy to jest generovat zisk, částečně jej transformovat v kapitál a konečně část použít pro vlastní potřebu. Je zcela přirozené že za takových okolností bude mít majitel eminentní snahu zvyšovat efektivitu výroby a tudíž, a to hlavně zisk.

Rozdíl je pouze v použití zisku pro vlastní potřebu a akumulaci vloženého kapitálu. Soukromý majitel zvyšuje vlastní bohatství, tudíž soukromý majetek se kterým má právo nakládat dle vlastní libosti. Na místo toho je vlastní potřebou státu transfer vytvořeného bohatství přes státní rozpočet zpět do hospodářské, či sociální sféry. Tudíž státní podnik plní celospolečenské povinnosti tak, jak je uvedeno v definici zisku socialistického podniku. To o zisku ze soukromého podnikání nelze ani v náznaku tvrdit. Transfer daní právnických a fyzických osob plynoucích z podnikatelské činnosti tvoří za zuřivého odporu podnikatelů pouze zlomek z celkově vyprodukovaného zisku. Jestliže stát trvá z ideologických důvodů na liberálním ekonomickém systému, potom okrádá vlastní voliče, kteří produkují zisk vlastní prací.

1. Václav Hoffmann a kol. Ekonomika a řízení socialistického průmyslového podniku SNTL-Alfa 1981
2. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/GetAll.aspx