Státní podílový fond

Jak zcela soukromý tak i zcela státní kapitál jsou dva extrémy, které ohraničují široký podnikatelský prostor, který je z čistě ideologických, tudíž iracionálních důvodů nevyužit.

Tento prostor se sestává z podílového podnikání, kdy se soukromý kapitál spojí se státním
za účelem společného podnikání. Tento systém je zcela běžný v případě státních investičních fondů v arabském světě, které investují na základě muslimského práva šaria.(1)
Státní banka uzavře s podnikatelem joint-venture. To znamená, že jak stát prostřednictvím
státního investičního fondu, tak i soukromý kapitál se podílí na našem podniku 50%-ty.
Jinak zůstávají nákladové i výnosové hodnoty stejné jak v případě soukromého podniku.
Podrobná kalkulace cen a nákladů je uvedena v minulém článku.
Vložený kapitál:
Stát: 50% 1.690.000 Kč
Podnikatel:1.690.000 Kč
Celkem 3.380.000 Kč.
Odpovídajícím způsobem si dělí oba podílníci zisk, každý dosáhne 465.000 Kč/rok:
Rentabilita kapitálu činí pro oba nezměněných 27,51%
Tržby celkem:.................................................4.030.000 Kč/rok
Investice z joint venture přinese  společnosti:
Odvod do soc fondů 20%:2.400.000*0,2=.......480.000 Kč
Daň z mezd 20%  (2.400.0000-240.000)*0,2=432.000 Kč
Daň z příjmu podnikatele 0%......................................0 Kč
Odvod státního podílu ze zisku 930.000/2=       465.000 Kč
Daň z přidané hodnoty 20%:

(4.030.000-150.000)*0,2=................................776.000 Kč
----------------------------------------------------------------------
Příjmy státu včetně soc dávek: ......................2.153.000 Kč/rok
Ve srovnání s ryze soukromým kapitálem dosáhne státní příjem přibližně stejnou výši.
Pan podnikatel ale na tom bude nesrovnatelně lépe.
Po zdanění 40% mu zbude v ryze soukromé firmě 558.000 Kč/rok, což sníží rentabilitu jeho
kapitálu na 16,51%.
V druhém případě bude díky nezdanění jeho ziskového podílu rentabilita kapitálu na 27,51 %
V absolutní hodnotě bude jeho zisk sice poloviční, ale ponese také poloviční kapitálové
riziko. Kromě toho může investovat druhou polovinu svého kapitálu buď do jiného
joint- veture, a zvýšit tak vlastní zisk, nebo investovat vlastní kapitál do zcela soukromého
podniku.
Za těchto okolností může klidně odejít ze země, aniž by způsobil společenskou škodu.
Závěr:
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že volný pohyb soukromého kapitálu v podmínkách
globalizace za stavu, kdy stát je podnikatelskou kastou vyloučen z podnikatelské činnosti je
tou ekonomicky a sociálně nejhorší alternativou. Současná permanentní krize nás o tom
bolestně přesvědčuje na každém kroku. Příčina tkví v tom, že soukromý podnikatel investuje
vlastní zisky pouze tam, kde cítí vlastní prospěch a ten není prakticky nikdy shodný
s potřebami celé společnosti.  Společnost tak ztrácí vliv na použití zisků plynoucích do kapes
podnikatelů. Naproti tomu zisky státních podniků, nebo státních kapitálových
podílů plynoucí do státního rozpočtu jsou automaticky výdajovou položkou, takže zisky
příjdou k dobru celé společnosti.
Každý kdo umí kupecké počty, to jest kalkulovat náklady a výnosy nemůže i při dosazení
reálných hodnot a sazeb dojít k jinému výsledku, než že v současné době aplikovaný model
turbokapitalismu je zcela neperspektivní.
Zcela nelogická je současná ekonomická praxe, ve které liberální teorie vehementně upírají
občanům v demokratickém státě možnost vytvářet státní kapitálový fond a takto se produktivně 
podílet na hospodářství země.
Vezmeme- li v úvahu, že každá akciová společnost, či s.r.o jsou vlastně společným
podnikáním více osob a to jak právnických, tak i fyzických, je zcela nelogické, proč je
z tohoto společného podnikání vyloučen stát, či státní investiční fond, který investuje část
daňových příjmů od svých občanů.
Rozdělení vytvořené hodnoty každého podniku tvoří dvě skupiny příjmů.
Na jedné straně to je zisk z investovaného soukromého kapitálu, na druhé straně jsou
to platby do sociálních fondů spolu s daněmi. Z toho plyne, že soukromý podnik má
dvojí efektivitu:
Soukromou a celospolečenskou. Takže efektivita není dána pouze ziskem v poměru ke
kapitálu, ale současně poměrem celospolečenského příjmu ve vztahu k vloženému kapitálu.
Tudíž ne pouze zisk/ vložený kapitál, ale i příjmy státu, společnosti/ vložený kapitál.
Z toho vyplývá i společenská zásluhovost kapitálu. Jestliže soukromý kapitál navyšuje vlastní
zisky za současného poklesu celospolečenského příjmu z něj, klesá jeho společenská
užitečnost a tím i míra jeho hospodářského opodstatnění. To u státního kapitálu nemůže nikdy
nastat, neboť v tomto případě je zisk vždy společenským a ne soukromým příjmem.
Takže zisk akumulovaný společností, státem, je podstatou růstu bohatství společnosti, zatím
co akumulace soukromého zisku zvyšuje pouze bohatství úzké skupiny majitelů kapitálu, což
je celospolečensky neúčelné.

(1) http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/207269/Budeme-resit-financni-krizi-po-vzoru-saria-bank.html