Toto byla první věta, kterou pronesl ve svém prvním projevu věřícím papež Jan Pavel II. na Svatopeterském náměstí .Dojde-li řeč na islámskou kulturu a arabský svět, setkávám se s projevy obav, odmítavého postoje,
až po argumenty typu „co bys dělal, kdyby učila tvé děti učitelka, zahalená v čadoru? " nebo „ti špinaví araboši jsou líní", a podobně.
Již na první pohled je zřejmé, že se v evropských zemích vede mediální kampaň
s cílem postavit islámský svět do nepříznivého světla za účelem vytvořit všeobecné sympatie
pro politiku západního světa na středním východě.
Pracoval jsem dlouhá léta jako stavbyvedoucí na různých velkostavbách v SRN,
na kterých pracovalo mnohdy více jak 200 lidí různých národností a vyznání najednou.
Denně jsem byl v přímém styku s Turky, Palestinci, Kurdy, s lidmi, pocházejícími z Iráku a Íránu. Bez výjimky mohu říci, že jsou to lidé velice přátelští. Pohostinnost je u nich na prvním místě. Nikdo z nich nepil, nikdo z nich nekradl. Když pracovali na stavbě křesťané z východní Evropy, tak se před skončením jejich přítomnosti na stavbě vystěhovaly kontejnery z nářadím, z kanceláří počítače a měřící přístroje. Kdo to neudělal, našel své zařízení staveniště vyloupené. Vůbec se nedá říci, že by byli muslimové líní, nebo pracovali lajdácky. Jedná- li se s muslimy přátelsky a respektují-li se jejich zvyky a náboženství, jsou velice přátelští a vstřícní.
Je mi jen těžko pochopitelné, jestliže se argumentuje tím, že příchozí z islámského světa
mají dodržovat evropské zákony a zvyky, když my sami toto v islámském světě nedodržujeme. To se týká evropských turistů v islámských zemích. Kdo bere ohled na místní obyvatelstvo a zákony země, jestliže se turisté z křesťanského světa opíjí alkoholem a tropí potom výtržnosti na veřejnosti, koupou a opalují se na pláži nazí, či chodí v plavkách po ulici? Na jedná straně odsuzujeme nošení šátků, na druhé straně se chováme tak, jak popsáno výše, nedbajíce, že jsme v dané zemi hosté a urážíme takto jejich zvyky a mravní cítění. Je nutno si uvědomit, kdo a jak masivně zanáší do druhé země vlastní kulturu a zvyky.
To platí především o vysílání pořadů do arabského světa, Svobodnou Evropu nevyjímaje.
Komu vadí nošení šátků, ať se podívá do kostela na svaté ženského pohlaví. Všechny mají na hlavě šátek. Řádové sestry nosí také šátek, také vyučují, a nikdo se nad tím nepozastaví. Budeme-li respektovat zvyky a morální kodex těch druhých, nebudeme-li přepisovat rodinné právo dle vlastích představ jiným, jak se to stalo v Afghánistánu, nebudeme-li vézt projevy k arabskému světu těsně před volbami do parlamentu, jak to udělal prezident Obama v Egyptě (volby v Libanonu a Íránu) s cílem prosadit tamějšího kandidáta podle vlastních představ, můžeme žít skutečně bez obav.
Velmi nelibě jsme nesli, když nám byla vnucován životní styl "socialisticky pracovat, socialisticky žít" s cílem uplatňovat vliv cizího státu. Totéž ale činíme my vůči islámskému světu. Základem soužití není vnucovat jiným ve jménu svobody a demokracie vlastní představu o tom co je dobré a co ne, ale chovat se podle zásady jiná země, jiný mrav.
