Četl jsem článek pana T. Sedláčka (1), který je součástí diskuze o nutnosti hospodářského růstu. Jsa značně zklamán odbornou úrovní, rozhodl jsem se napsat k tématu několik poznámek.
Ekonomika každého státu musí růst. To sice pan Sedláček nepopírá, ale nějaká ta přestávka
v růstu není pro něj nic tragického.Podle Autora „skvělá polemika“, která argumentuje
tvrzeními: „Ano, růst je přirozený.Stromy rostou do výšky, rostou děti, rozrůstají se kmeny a civilizace.” Čili polemika opravdu na odborně skvělé úrovni. Spíše bych ji čekal na Blesku, , ale ne na Ihned.cz.
Komentář si zaslouží následující citát:
„Za prvé, je růst podmínkou, nebo výsledkem kapitalismu? Pokud by komunismus dokázal
každý rok růst o 10 procent, padl by? Ale kapitalismus přeci není jen o obohacování, je
zejména o svobodě, respektu, toleranci k jinému vidění světa. Takže si můžeme dovolit chvíli
nerůst.”
Autora nenapadla jedna základní skutečnost: Hospodářský růst je podmíněn technickým
a vědeckým pokrokem, pokud je tento aplikován v praktickém životě. Ten totiž znamená růst
úspory času a tím i rozvoj výrobních sil. Pan autor by měl pochopit, že za hodinu se upřede na
kolovrátku méně metrů niti, než na staré mule (První mechanické spřádací stroje na počátku
průmyslové revoluce) a opět daleko vice na moderních spřádacích strojích.
Již mechanické spřádání vlny a bavlny v 19.století vyvolalo průmyslovou revoluci a učinilo
tehdy Anglii nejbohatším státem v celé Evropě. Hospodářský růst je tudíž důležitým
indikátorem stavu rozvoje výrobních sil společnosti. Protože je v současné době inovační
cyklus tak krátký a stále vice zemí podporuje výzkum a vývoj, je i krátkodobé , chvilkové
přerušení hospodářského růstu alarmujícím jevem.
Hospodářský růst tudíž není ani podmínkou, ani výsledkem kapitalismu. Je přirozeným
důsledkem schopnosti člověka myslet a své myšlenky realizovat v praxi. Je tudíž součástí od
pradávné civilizace dodnes, od dob, kdy na zemi ještě ani zdaleka neexistovat kapitalistický
výrobní způsob.
Musíme rozlišovat růst na základě vnitřní a vnější dynamiky. To jest místo, kde dochází
k růstu. Má-li stát, nebo společenství (EU) vlastní dynamiku růstu vyvolanou vnitřními
investicemi a vnitřní poptávkou, lze mluvit o vnitřním růstu. Roste-li pouze export do
rostoucích ekonomik (BRIC) pak lze mluvit o indukovaném růstu. EU roste přibližně, a to již
řadu let díky exportu, čili díky růstu jiných ekonomik, a to zhruba maximálně 2%/rok.
To znamená, že nemá žádný vnitřní růst, nebo zanedbatelně malý. Závažné je, že se takto
investuje v rámci volného pohybu kapitálu do jiných ekonomik s vnitřním růstem a ne do těch
vlastních. Ve svém důsledku to znamená stagnaci, závislost na růstu jiných ekonomik se
všemi negativními důsledky.
Podle autora je ale permanentní růst zcela druhořadý, jedno jestli kontinuálně rosteme, nebo
ne, hlavně že máme kapitalismus.
Citát: „Ale kapitalismus přeci není jen o obohacování, je zejména o svobodě, respektu,
toleranci k jinému vidění světa.“
Co se týče svobody, nevím kterou a jakou má autor na mysli. Ono se s ní dnes zdůvodní
každá lumpárna. Že by měl pan Sedláček respekt a toleranci k Marxovým teoriím a snahám
tyto uplatnit v praxi? Autor vznáší otázku, zda by komunismus padl, kdyby rostl ročně o 10%.
On žádný komunismus nepadl, protože ani neexistoval. O kolik % rostlo řízené hospodářství
v období reálného socialismu nemá smysl uvádět. Že rostl, a kontinuálně, ukazují grafy
vývoje příjmů státního rozpočtu a vývoje strategických investic, které jsem zhotovil
z publikovaných zákonů o státním rozpočtu uveřejněných v archivu Ministerstva vnitra.
Oba grafy ukazují poměrně strmý růst. Takže 17 let vyrovnaný rozpočet, 17 let růst národního
hospodářství. (2) Z níže uvedených citátů plyne, že se tehdejší vláda přesně řídila Smithovými
argumenty z doby klasické ekonomie: Investovala kapitál ve vlastní zemi. To se o dnešních
kapitalistech rozhodně říct nedá. A ta svoboda? Je až příliš mnoho lidí, kteří dnes zahořkle
tvrdí, že kdyby věděli, jak kapitalismus poroste do sociálního úpadku, tak by raději zahodili
klíče, než aby s nimi tehdy zvonili.
Pod nadpisem Zapomenutá otázka pan Sedláček tvrdí:
„Z růstu se stal všelék: na nezaměstnanost, deprese, krize, nesnášenlivost a plejádu jiných
problémů. Mimochodem, klasičtí ekonomové se růstem vůbec nezabývali, růst považovali za
"přechodné stadium", řešili konečný stacionární stav.”
O hluboké neznalosti autora svědčí následující citáty z „bible“ klasické ekonomie, jak ji
napsal pan A. Smith: (3)
...“Poptávka po pracovních silách stoupá tudíž nutně , jestliže narůstají v zemi příjmy
a kapitál, ale pouze za tohoto předpokladu. Růst příjmů a kapitálu znamená růst blahobytu
národů, což má za příčinu rostoucí poptávku po pracovních silách...“.
Stagnaci, čili nulový růst popisuje A Smith takto:
„Čína patřila dlouhá léta k nejbohatším zemím světa. Všeobecně úrodná, lid pilný a hojný.
Ve svém vývoji, jak se zdá již dlouho stagnuje „(Odvolává se dále na Marka Póla) a popisuje
nynější stav: „ Mzdy jsou velmi nízké a dělník, který obdělává celý den pole je rád, jestliže za
celodenní práci dostane mzdu, která sotva stačí, aby si večer koupil trochu rýže.“
Jaký skok v růstu ekonomiky udělala komunistická Čína je všeobecně známo. Příčina?
Nárůst kapitálu v zemi, investice do špičkových technologií, plánovité hospodářství, silný
stát, vláda, která má programově za cíl pozvednout zemi. Dnes je Čína největším věřitelem
Mekky kapitalismu- USA.Že prý tam žádný komunismus není? On se dokázal racionálně
reformovat, odložil ideologii, což je mimo jakoukoliv představu liberálních ekonomů, pana
Sedláčka nevyjímaje.
Na závěr ještě jeden citát z A Smithe k dané diskuzi o růstu:
„A zcela jistě nemůže žádný národ vzkvétat, jehož obyvatelstvo dalece žije v chudobě a bídě.
Ono není k tomu spravedlivé, jestliže ti, kteří všechny vlastní prací živí, oblékají a zřizují jim
obydlí mají dostat z výsledku vlastní práce takový výnos, že se ani sami sebe nemohou řádně
uživit, oblékat a slušně bydlet.“
Takže opačně jak autor tvrdí, je růst, jak jej vidí klasická ekonomie kapitalismu skutečně
„všelék: na nezaměstnanost, deprese, krize, nesnášenlivost a plejádu jiných problémů.“
Závěr:
O čem je podle pana T. Sedláčka kapitalismus?
Podle něj „je zejména o svobodě, respektu, toleranci k jinému vidění světa.“ To všechno mi
je k ničemu, pokud neuživím rodinu, nevím kam půjdu zítra do práce, jak zaplatím doktora,
jakou mzdu mi určí kapitalista a co za něj musím zaplatit na daních. Za těchto okolností se
jedná pouze o abstraktní fráze, neboť není splněna podmínka růstu a to jak v hospodářství, tak
i současně a neodlučně v sociální oblasti.
Kapitalismus je podle pana Sedláčka o všem možném, jenom ne o slušné životní úrovni
odpovídající stupni rozvoje výrobních sil.(O tom se v citátu ani nezmínil) Chtěl bych jen
připomenout, že ekonomie neřeší jako věda ani svobodu, respekt a toleranci, ale tvorbu
a rozdělování vytvořeného bohatství, tudíž zcela reálné a praktické věci. Proto A Smith,
zakladatel klasické ekonomie nazval své dílo Blahobyt národů a ne blahobyt majitelů
kapitálu. Společensky spravedlivé rozdělení vytvořeného bohatství kapitalismus ani nevyřešil
ani nevyřeší v budoucnu. To vyřeší jen růst výrobních sil, tudíž kontinuální ekonomický růst
a následná změna výrobního způsobu. Jestli je kapitalismus o respektu a toleranci k jinému
vidění světa, pak by si páni podnikatelé měli s respektem a tolerancí přečíst minimálně
Manifest od K. Marxe, nejlépe však všechny díly Kapitálu. Tam je totiž také pojednán růst
nejen výroby, ale i jak tvrdí pan T. Sedláček, „konečný , stacionární stav společnosti jako
celku“.
(1) http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-52667330-spor-o-rust-aneb-vyrosteme-z-toho
(2) http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/96171/Setrit-ano-jenze-kdyby-bylo-z-ceho.html(3) Přeloženo z A. Smith Der Wohlstand der Nationen, 8. kapitola Mzda práce.
