Přichází Vánoce spolu s Novým rokem, čili čas, kdy se hodnotí uplynulý rok či období a spřádají se plány do budoucna.
Spřádat plány je založeno na lidské schopnosti si uvědomovat minulost spolu s budoucností. Plánovací proces je tudíž přirozeným projevem lidské inteligence. Základním cílem je snaha dostat sebe, či rodinu, nebo určitou skupinu lidí ze stávající do budoucí, výhodnější situace. Jedná se tudíž o jakýsi inovační proces, ve kterém na základě úvahy opírající se o zkušenost se stanovují cíle, kterých chceme dosáhnout. Dosažení vytčených cílů však představuje více.
Z vytčených cílů vyplývá nutnost mobilizovat zdroje, stanovit časový postup, většinou dílčí, etapové cíle, popřípadě zapojit do jeho uskutečnění skupinu lidí, např. rodinu, či přátele.
Lze plánovací proces omezit pouze na osobní, či skupinové cíle? Jestliže se jedná o skupinové cíle, potom se naskýtá otázka, jak maximálně velká může naše skupina být. Obecně lze říci, že lze plánovat v jakkoliv velké skupině, tudíž i na úrovni národní společnosti, státu, nebo skupiny států. (EU).
Zapřisáhlí liberálové vidí v plánování komunistického démona aniž by si uvědomili, že se v případě plánování jedná o zcela základní projev lidské inteligence, na celospolečenské úrovni pak o projev kolektivní inteligence. Jen duševně postižený žije ze dne na den, bez minulosti, bez budoucnosti, bez jakýchkoliv cílů, spokojený sám ze sebou aniž by si uvědomoval vlastní současnost.
Každý podnikatel, či zapřisáhlý liberál jistě namítne, že na vlastní podnikové úrovni kontinuálně provádí plánovací činnost. Hledá nové zákazníky, vylepšuje vlastní produkty, zlepšuje výrobní technologie, navíc podplácí, pardon, poskytuje sponzorské dary odběratelům či potenciálním zákazníkům, stará se o ovlivňování místní či celorepublikové politické elity s cílem získat, či upevnit vlastní postavení na trhu.
Problém je v tom, že naši páni podnikatelé sledují ryze soukromé cíle, či cíle investorů za účelem rozmnožování jejich soukromého bohatství. Cíle a snahy dosáhnout konečného plánovaného efektu jsou sice shodné, (maximalizace soukromého zisku) ale metody a způsoby uskutečnění těchto liberálně pojatých plánů jsou z celospolečenského hlediska chaotické a působí zcela protichůdně.
Výsledek je možno již na první pohled vidět v prognózách vývoje každé liberálně orientované ekonomiky. O platnosti tohoto tvrzení se může přesvědčit každý, kdo si přečte výhledy a prognózy vývoje hospodářství v novinách. Je zcela nepochybné, že celosvětovou ekonomiku drží nad vodou státy buď s řízenou ekonomikou jako je Čína nebo ekonomiky, kde vlády sledují a uskutečňují celospolečenské cíle. (Indie, Brazílie) Situace je taková, že dlouhodobá předpověď vývoje klimatu je mnohdy spolehlivější, než předpovědi růstu HDP liberálních ekonomik. Vysvětlení je zcela jednoduché. Zatím co meteorologie používá matematické modely zpracovávaných na výkonných počítačích, odmítá liberální ekonomika zásadně z ideologických důvodů jakékoliv modelování vývoje hospodářství, jakékoliv stanovení centrálních cílů a řídicí zásahy do hospodářství. Chaotický vývoj jednotlivých ekonomik ani v náznaku neumožňuje modelování jejich vývoje a s tím i příslušné předpovědi. Výsledkem je, že tyto hospodářské systémy se vyvíjejí chaoticky na základě různě silných, mnohdy protichůdných tlaků působících vně i uvnitř těchto ekonomik. Za těchto okolností nelze ani v náznaku mluvit o cíleném vývoji společnosti, o kontinuitě rozvoje už vůbec ne. Na místo, aby demokraticky zvolená vláda předložila voličům před volbami vlastní hospodářský plán ve kterém by byly jasně zformulovány cíle dostat ekonomiku a tím i sociální úroveň na kvalitativně vyšší úroveň, omezují se vlády na pouhé přizpůsobování se vnitřním, či vnějším momentálně probíhajícím procesům a vývojovým tendencím. Navíc se vůbec nesnaží alespoň v náznaku usměrnit vývoj společnosti žádoucím směrem formou řídících zásahů.
Tento stav se projevuje i v soukromém životě jednotlivců. Jak si může mladý člověk zvolit povolání, jestliže neví, zda bude po ukončení studia nezaměstnaný, neboť profesní skladba společnosti se neustále mění? Jak může plánovat svou budoucnost zaměstnanec, byť by jen na jeden rok, jestliže neví kdy dostane od pana podnikatele vyhazov a zda vůbec sežene práci? Jak může plánovat drobný podnikatel svou činnost, jestliže stačí, když mu odběratel nezaplatí fakturu, konkurence, či odběratel mu srazí cenu a tak jej doženou do konkurzu? Jediným řešením je žít ze dne na den, bez budoucnosti, pasívně přijímat přítomnost Výsledkem je stagnující hospodářství při prakticky nulovém růstu, rychle za sebou následující krize celých hospodářských soustav spojené se všeobecnou destrukcí sociální úrovně celé EU.
Na místo aby vlády vytyčily hospodářské cíle, mobilizovaly finanční zdroje spolu s lidskými,
cíleně a vyváženě investovaly státní kapitálové podíly do jednotlivých odvětví vlastního, či celoevropského hospodářství, jsme svědky čím dále tím zřetelnější dekadence elit a tím celé společnosti. Ty se starají o vlastní osobní, či skupinový prospěch a je jim zcela jedno, že se liberálně orientované ekonomiky hospodářsky vyspělých zemí dostávají z hlediska celkového vývoje do defenzivy ve srovnání se státy, kde vlády cíleně sledují vlastní hospodářské cíle, kde zájem státu a společnosti stojí nad zájmem soukromým. Výsledkem je dlouhodobý, všeobecný společenský a hospodářský marasmus, stagnace ústící ve všeobecnou bezvýznamnost.Tento stav lze charakterizovat jako projev kolektivní debility, projevující se jako všeobecný, dlouhodobý, celospolečenský úpadek bez jakékoliv snahy o trvalé, cílené zlepšení.
Závěr
Permanentní pozitivní vývoj společnosti lze tudíž docílit pouze tehdy, jestliže demokraticky zvolená vláda dokáže stanovit celospolečenské cíle a na základě státním plánem stanovených cílů zkoordinovat činnost jak soukromých tak i státních podnikatelských subjektů. Základním předpokladem hospodářského a sociálního rozvoje není hospodářská soutěž spolu s bezvýhradným egoismem, ale cíleně koordinovaná, řízená spolupráce.
