Zrušení nevolnictví neznamenalo ani zdaleka zlepšení sociálního postavení širokých vrstev obyvatelstva. Je třeba si uvědomit, že do měst se začali stěhovat lidé z venkova, kteří kromě nádenických prací v zemědělství neměli žádnou odbornost. Kromě tohoznamenal pro ně městský život změnu životního prostředí, na které nebyli zvyklí.
Manufaktury požadovaly odbornost, což platilo stejně i pro služby všeho druhu. Kromě toho znamenal neregulovaný příliv obyvatelstva do měst razantní nadbytek pracovních sil, což vedlo zpětně ke tlaku na mzdy. Výsledkem byl nárůst chudoby ve městech spolu se situací, kdy byli tito lidé ve městech sociálně hůře postaveni jak tomu bylo v případě, kdy žili na venkově. Byli odříznuti od možnosti alespoň částečně krýt vlastní potřebu potravin z vlastní pěstební činnosti.
Dr. Friedrich Schmidt** uvádí:
... „Přičteme-li k tomu ještě masu lidí, kteří bez výhledu na jisté živobytí, pouze na základě spekulace proudí z venkova do měst a tam z nedostatku všech prostředků nenajdou rychle obživu, pak upadnou do velké bídy a jsou odkázáni na pomoc chudým“.
Za jakých podmínek žili nevolníci v 18. století v zemích střední a východní Evropy si můžeme udělat dosti přesnou představu z líčení Freidricha Erzberga z r. 1798. „..Kromě toho byl rolník až dosud nevolníkem, tudíž skutečným otrokem. Pro svého šlechtice musel spolu se svou ženou a svými dětmi šest dní v týdnuod rána do večera, v zimě i v létě pracovat, jeho pole obdělávat, jeho stodoly plnit, mlátit, svážet dřevo a td. Nezůstával mu takto s výjimkou nocí a nedělí čas na vlastní práci . Proto je také během noci možno vidět místní obyvatele, jak obdělávají jejich pole, nebo jsou zaměstnáni kolem jejich domů. Tohe je vysiluje, vrhá do apatie a ubíjí každou jejich snahu zlepšit jejich situaci, nebo něčeho dosáhnout. Z toho důvodu je venkovan absolutně chudý, nemá žádné domácí nářadí, ani postele, ani plátno a vydělává denně pouze tolik, aby mohl živořit. Jeho potrava se sestává z části z chlebových polévek, otrub a Capusta. To je zelí, které nechají nahnít, (pozn. Zřejmě naloží jako kysané zelí.) což jedí v zimě i v létě. Proto lze jen zřídka nalézt za domem ovocný strom, ještě méně pak zeleninové zahrádky. Domy samé jsou malé a špatně stavěné, pokryté černou slámou, takže vzhled vesnic je smutný, ba hrozný. V domě lze nalézt zřídka více jak jednu nízkou místnost a ještě jedno komoru s malým, sotva viditelným oknem. Stáje a stodoly mají velice zřídka, proto přebývá dobytek, kráva, koza, prasata, pes a všechna drůbež spolu s obyvateli domu v jedné malé špinavé obytné místnosti, která není nikdy uklízena a větrána. V této místnosti stojí stále velký sud s kysaným zelím, jejich celoroční zásobou, která šíří odporný zápach. Tento je ještě zvětšován tím, že všechna drůbež sedí v noci na bidlech nad pecí, kterou stále znečišťují. K tomu přicházejí výpary dospělých a dětí spolu s dobytkem. V důsledku toho je vzduch nesmírně, až ďábelsky nečistý. Byl by i mnohem horší, kdyby nebylo v každé místnosti krbu, ve kterém jak v létě, tak i v zimě, téměř ve dne v noci hoří dřevo, čímž se jakž takž zlepšuje vzduch a stává se tak neškodným.
V noci leží tito lidé spolu dobytlem na holé zemi, v nejlepším případě na adrech, naplněných listím. Většina se proto nikdy nesvléká, muži zůstávají většinou jak v zimě, tak i v létě v jejich ovčích kožiších . Punčochy rolník nezná, proto si ovíjí v zimě, pokud se vydává na cesty nohy slámou a strká je do okovaných holínek. I ženy nosí většinou také takové kožichy. Děti chodí většinou nahé. Velmi často jsem viděl všechny vesnické děti si radostně hrát běhat, mimo roztrhané košile, v největším mrazu nahé a bosky.Obyčejný Polák, mimo obyvatel těch mála měst nezná žádný hřeben, pročež živímezměrné množství obtížného hmyzu.Neděle je zcela pro našince vyčleněna, kterou si také po svém užívá. Duchovní se starajío to, aby musel navštívit mši, což také svatě dodržuje. Protože se skoro v celém Polskukoná trh pouze v neděli, tak bere s sebou to málo co mu zbývá, jako je obilí, dobytek,především ale otýpku dřeva do blízkého města k prodeji, přičemž jej doprovází žena a děti.To všechno napřed prodá, pak jde s rodinou do kostela, tam se modlí růženec s opravdovou svatostí, přičemž u toho nejen klečí, ale vrhá se i na zem a líbá ji. Přitom chytá a hází hojně polapený obtížný hmyz kolem sebe, takže kolem nich hrozí nebezpečí být tímto hmyzem také osídlen, což se mi poprvé také stalo.
Potom, co takto půl hodiny sloužil jejich Bohu a duchovnímu, jde se ženou a dětmi do krčmy. Polská hospoda je nade všechnu představu k nepopsání špatná. Zde propije větší díl své tržby v pálence , kterou všichni Poláci pijí v nepředstavitelném množství....Tuto scénu jsem vídal velmi často všechny neděle a ve všech městech. Přijde tudíž stejně chudý domů, jak z něj vyšel. Kromě toho je bezstarostný, neboť za prvé mu nepatří ani dům, dobytek, ani pole. To všechno mu dal šlechtic. Z toho důvodu také nicnezlepšuje a nemyslí na žádné zásoby, neboť je denně v nebezpečí byt vyhnán z domu.Tento nešťastný zvyk a moc šlechtice uvedly tyto lidi do netečnosti....“*
Detailní pohled na životní úroveň dělníků ve Francii kolem roku 1836 ukazuje Dr. Friedrich Schmidt :**.
Zemědělský dělník Francie, ženatý, 3 děti, počátek 19, století.
Životní náklady zemědělského dělníka byly spočítány na 620 Franků/rok:
potraviny
chléb: 5 osob, 1084 kg: 303 fr, 52 cent.
mléko, luštěniny, maso, sůl 25 cent./den 91 fr 25 cent.
Nápoje 36 fr 50 cent
------------------------------------------------------------------------------
celkem potraviny 431 fr, 25 cent
bydlení
nájem domek se zahrádkou 40 fr.
dřevo a osvětlení 10 fr
přímé náklady 5 fr
údržba zařízení 15 fr
-----------------------------------------------------------------------------
celkem bydlení a strava 501 fr. 25 cent.
ošacení:
muž 35 fr
žena 20 fr
tři děti 45 fr.
tabák a pod. 18 fr. 75 cent.
----------------------------------------------------------------------------
Ošacení 118 fr. 75 cent
---------------------------------------------------------------------------
celkové živ. náklady za rok 620 fr.
Aby bylo možno uhradit tuto sumu, pak musel vydělat:
muž. 1 fr, 25 cent./den, nebo odpracovat 300 dnů, což činilo 375 fr.
žena 75 cent. za 200 dnů 150 fr.
děti 38 cent. za 250 dnů 95 fr.
-------------------------------------------------------------------------------------
celkem 620 fr.
Dělník ve městě: rodina, muž, žena, 3 děti:
potraviny:
chléb 912 kg. 296 fr. 50 cent.
maso, vejce, sýr, luštěniny sůl 50 cent/den 182 fr. 50 cent.
nápoje 91 fr. 15 cent
-------------------------------------------------------------------------------------
potraviny celkem 570 fr. 15 cent.
bydlení: nájem 50 fr.
dřevo a osvětlení 40 fr.
přímé náklady 10 fr
náklady na zařízení bytu 30 fr.
-------------------------------------------------------------------------------------
bydlení a strava celkem 700 fr. 15 cent
oblečení: muž 50 fr.
žena 30 fr
děti 60 fr.
-------------------------------------------------------------------------------------
Celkem 140 fr.
mimořádné výdaje: tabák a pod 19 fr. 85 cent.
-------------------------------------------------------------------------------------
životní náklady celkem. 860 fr.
Autor poznamenává, že rodina může ušetřit ročně 100 fr
Aby vydělali tuto sumu, musel:
muž vydělat 1 fr. 50 cent. denně, nebo odpracovat 300 dní 450 fr
žena 90 cent. 200 dní 180 fr.
Děti 50 cent. 260 dní 130 fr.
----------------------------------------------------------------------------------------
Celkem 760 fr.
Pracovní doba činila v tehdejší době 10-13 hodin denně.
O životě dělníků ve francouzských manufakturách autor dále uvádí:
„Sklony k nemírnému opilství lze pozorovat i v jiných průmyslových městech.“ A dále dodává:“ Tyto nemorální , zdraví a životní úrovni škodlivé zvyky panují všeobecně v celé Evropě v zemích, kde se vyskytují manufaktury. Zdá se, že dělníci, kteří během celého dne jsou uzavřeni v horku, v tolika pracovníky vydýchaném vzduchu nasyceném jemným prachem z bavlny, mají silnou potřebu konzumovat tvrdý alkohol.“
K situaci rodin autor dále uvádí: „Zkušenost dále ukazuje, že otcové dělnických rodin posílají děti do školy pouze tak dlouho, pokud tyto nejsou schopny pracovat a vydělávat peníze. Jakmile vydělají několik centimů pak jim je odejmou, což je nouzí zůsobené zneužití otcovského násilí na dětech. Děti, které jsou příliš brzy vystavené pracovní námaze, jsou vysílené, dostávají chudobnou stravu, tráví noci ve vlhkých sklepech a nezdravých dílnách a pokud dospějí, přejímají neblahé zvyklosti otců.“
André Maurouis*** uvádí:“ Průměrná mzda byla minimální(1,78 franků za třináctihodinový pracovní den). Dělníci neměli právo na stávku. Bydleli v brlozích . Spravedlivý střed byl spravedlivý jen pro buržoazii..!“Proletariát neměl volební právo. To získal až r. 1848.
Páni podnikatelé viděli sociální situaci dělníků samozřejmě zcela jinak: Autor** cituje továrníka C. Gridaine ze Sedanu: „Naši dělníci jsou dobře živeni, dobře ubytováni a tak dobře oblečeni, že je lze v neděli jen těžko odlišit od představenstva. Ale oni mají nechuť ke spořitelnám, neboť věří, že jim bude jejich mzda snížena, jakmile by se zjistilo, že z ní mohou něco ušetřit. Luxus a neopatrnost jsou potom základní chyby městských dělníků v továrnách. Na rozdíl od venkovanů se lépe oblékají a nechtějí nic slyšet o spořivosti, což je příčinou toho, že tito lidé dříve upadnou do chudoby než venkované..“
A dnes?
Ústavní soud v SRN prohlásil 9.2.2010 sazby podpor vyplácené dlouhodobě nezaměstnaným jako neslučitelné s ústavou. Důvod: netransparentně, libovolně stanovené sazby, zejména pro děti. To se týká 6,5 mil lidí včetně 1,7 milionů dětí. Jak funguje demokracie, jestliže změnu těchto sazeb, které byly stanoveny sociálními demokraty a stranou Zelených, za podpory konzervativních stran, musí v demokratickém státě nařídit soud na základě žaloby proti demokraticky zvoleným stranám. Ty totiž všechny tvrdí, že práce se musí vyplácet, ale přitom neuvádí komu.
Ukázalo se totiž, že výše stávajících sazeb je zlovolně stanovena s cílem ekonomicky donutit postižené přijat jakoukoliv práci za mzdu, kterou libovolně stanoví kapitalista. Ta je v SRN již tak nízká, že postižení jsou sice v zaměstnaneckém poměru, ale za mzdu, jejíž výše je pod existenčním minimem, takže zaměstnanci jsou odkázáni na sociální dávky státu. V zniká tak situace, kdy kapitalista žije vysoce nad poměry, nechce platit daně a nechává se tímto způsobem vydržovat státem.
* Süd-Preußen und Neu-Ost- Preußen, nebst dem zu dem Preußischen Schlesien geschlagenen Theile der vormaligen Woiwodschaft Krakau …. Friedrich Erzberg, Berlin 1798 (Jižní Prusko a nové, východní Prusko včetně k pruskému Slezsku přiřazené části předchozího vojvodství Krakova... Freidrich Erzberg, Berlin 1798.)
**Průzkum obyvatelstva, mezd a pauperismu v jejich vzájemné souvislosti Dr. Friedrich Schmidt Lipsko 1836. Untersuchungen über Bevölkerung, Arbeitslohn und Pauperism In ihrem geeigneten Zusammenhange Dr. Friedrich Schmidt, Leipzig 1836.
*** André Maurois: Dějiny Francie nakladatelství Lidové Noviny.
