Pauperismus : Pod tímto termínem se rozumí hromadná chudoba pracujících, která je charakteristická pro všechny vykořisťovatelské společnosti.(Slovník cizích slov) V minulých kapitolách pojednávaný růst investic do manufaktur a v pozdějších dobách doznívajícího merkantilismu i rozvoj průmyslové výroby vedl ve svých důsledcích k hromadné chudobě pracujících.
Všeobecná bída nemajetného obyvatelstva přerostla vlivem industrializace ve všeobecnou chudobu, jejíž nárůst začal být pro společnost od konce 18. století opravdovým problémem. To zavdalo příčinu enormního nárůstu literatury, pojednávající toto téma:
...“Klade se otázka, jak je to možné, že se rozmnožuje celkové bohatství, zatím co neustále roste počet chudých jedinců. Zkoumají se příčiny, které způsobují situaci, kdy při rostoucí produkci statků přesto roste počet těch, kteří z důvodu nedostatku práce nemají žádný výdělek...“ dále ...“nestranný pohled rozpoznává tuto hroznou rakovinnou chorobu, která hlodá na sociálním blahobytu států a při jejím pokračování otřásá nejen onen blahobyt, ale i existenci států samotných.“**
Moderní literatura, ale i prameny tehdejší doby vidí příčinu pauperismu v rychlejším růstu obyvatelstva oproti růstu zemědělské produkce. Prameny tehdejší doby uvádějí také jako příčinu existence chudoby nepoměr v růstu obyvatelstva k růstu kapitálu
:... „počet rodin musí růst v závislosti na růstu národního bohatství. Mzda za práci se řídí poměrem počtu obyvatelstva ke kapitálu.“** Tyto úvahy vedly ke vzniku teorií, jak je známe z děl Malthuse.
Do kategorie těch, kteří byli postiženi chudobou spadali drobní řemeslníci, tovaryši, učni, průmysloví dělníci, a nádeníci všeho druhu. V oblasti zemědělské činnosti to byli drobní zemědělci, bezzemci, kteří se živili na statcích jako nádeníci.
Výraznou skupinu tvořili žebráci a vandráci. Z jejichž řad se rekrutovali různé kriminální živly, především lidé, jejichž kriminální činnost spadala do kategorie majetkových deliktů. Tehdejší literatura uvádí následující odhady počtu žebráků v Evropě:
Staří lidé..................224.352
Slabí a nemocní.......280.440
Děti..........................411.315
Práce schopné ženy.112.176
Práce schopní muži....93.480
--------------------------------------
Celkem 1.121.763 osob*
Podle této statistiky činil poměr těch, kteří mohli pracovat k celkovému počtu žebráků 18,33%. Započítáme-li do této kategorie i osoby, které byly podle dnešní terminologie nezaměstnaní a živili se tudíž přechodně z nedostatku jiné sociální podpory žebrotou, byl potom počet těch, kteří nechtěli pracovat v celku mizivý.
Autor* dále uvádí celkový poměr sociálně slabých k celkovému počtu obyvatel v následujícím přehledu:
Portugalsko na 98 obyvatel 1 chudý
Würtemberg(SRN) 63 1
Francie 34 1
Benátky 27 1
Velká Británie 13 1
Holandsko 10 1
Belgie 8 1
Boj proti chudobě obsahoval celou paletu různých opatření. Na jedné straně byli chudí, zejména potulní žebráci kriminalizováni, na druhé straně se staraly obce o místní chudé formou sociálních podpor a milodarů. Pokusy zřizovat chudobince, kde by chudí mohli přežívat, v celku neuspěly. Rovněž neuspěly pokusy zřizovat pracovní domy, kde mohli chudí pracovat. Tento systém narazil na rozhodný odpor podnikatelů, neboť se tito obávali konkurence. Proti existencí těchto zařízení se vehementně stavěl morální filozof A. Smith. Církevní instituce poskytovaly sociální podpory, které financovaly z výtěžků vlastních účelových investičních fondů.
Za tímto účelem vyčleněný kapitál byl používán k drobnému úvěrování místních řemeslníků a drobných zemědělců s tím, že výnosy z poskytnutých úvěrů byly vypláceny chudým. Postupem doby se začalo prosazovat financování sociálních podpor z daní obyvatelstva. Tento způsob však vedl k námitkám majetných vrstev, neboť tyto považovaly toto zdanění za finanční přítěž. Zajímavým prostředkem zmírnění chudoby byly mzdové tarify ve funkci minimálních mezd. Jejich výše se stanovovala obvykle v závislosti na ceně potravin, zejména na ceně obilí. Mzdové tarify tudíž představolaly závaznou minimální mzdu. V některých případech byla tarifní mzda určována jak horní , tak i dolní hranicí. Ve všech případech však byla tato forma mzdy stanovována s ohledem na cenu hotového díla, či produkce s cílem zajistit pracujícím ne více, než existenční minimum.(Práce se musí vyplatit).
To vedlo ve svých důsledcích k neúčinnosti tohoto systému, neboť mzdový tarif, minimální mzdu, určovali zaměstnavatelé. Tento systém využívala, lepe řečeno zneužívala šlechta a pachtýři na svých statcích. Neúčinnost tohoto systému se projevovala zejména tehdy, kdy došlo k výraznému nárůstu cen potravin vlivem neúrody. Důležitou roli hrálo znehodnocení peněz. V takových případech docházelo ke konfliktům, kdy postižení dělníci a řemeslníci odmítali za takovouto mzdu pracovat, popřípadě odmítali přijímat znehodnocené peníze.V pozdější době v 19.století byly mzdové tarify a úkolové mzdy stanovovány dohodou mezi zaměstnavateli a zaměstnanci formou kolektivní smlouvy, kterou zaměstnavatel po dohodě veřejně vyvěsil (Anglie).
Zvláštní formou řešení tíživých sociálních poměrů bylo vystěhovalectví a kolonizace. V Německé Říši to bylo vystěhovalectví do jihovýchodní Evropy, zejména do míst dnešního Rumunska, která vyklidilo Turecko následkem válečných operací. Dále to bylo území dnešního Polska, pobaltských republik, Běloruska a Ukrajiny. Jednalo se zejména o východní a jižní Prusko, spolu se Slezskem, dobytém Bedřichem Velikým v Sedmileté válce. Francie, a Anglie řešily problém přelidnění vystěhovalectvím do zámořských kolonií.
Pro plastickou představu chudoby tehdejší doby dva příklady:
Flandry na počátku 19. století:
„V jednom významném průmyslovém místě na hranicích francouzských Flander (dnešní Belgie) jsem navštívil jednoho lékaře, který mně požádal o návštěvu velmi chudých a nemocných. V prvním případě jsme vstoupili do tmavé místnosti, ve které se nacházelo devět osob, to jest nemocný, jeho žena a sedm dětí. V pološeru jsem se zprvu domníval, že bílé stěny místnosti jsou červeně Mramorované, až jsem šokován zjistil, že jsou zbarveny krvavými skvrnami, vzniklými v důsledku letního zabíjení obtížného hmyzu. Děti stály v nadějném očekávání kolem postele nemocného otce. Jeho žena v slzách tvrdila, že není žádná nepořádná hospodyně, nýbrž že jsou stiženi velkou nouzí, kterou trpí tolik dělníků a že není schopna měnit prádlo s cílem zamezit rozmnožování havěti. Z podpory chudých poskytované místní obcí nemůže dostat více jak jeden Frank týdně, z čehož se mohou jen tat tak udržet při životě.
Hned vedle jsme navštívili druhého dělníka, trpícího chronickým zánětem očí, který měl živit ženu a devět dětí. Jedno oko již v důsledku hnisavého zánětu bylo zničeno a vyteklo, to druhé bylo v akutním stavu. I jemu mohla obec díky velkému množství chudých vyplatit podporu ve výši pouze 1,5 Franku týdně. Lékař uvedl, že tak nízká podpora je výsledkem stovek podobných případů v obci a že milodar, který jsme poskytli na věci nic nezmění.“**
Pauperismus jako všeobecný sociální problém nebyl tehdejšími opatřeními odstraněn a přetrvává dodnes.
*Průzkum obyvatelstva, mezd a pauperismu v jejich vzájemné souvislosti Dr. Friedrich Schmidt Lipsko 1836. Untersuchungen über Bevölkerung, Arbeitslohn und Pauperism In ihrem geeigneten Zusammenhange Dr. Friedrich Schmidt, Leipzig 1836.
**O lidské bídě která je způsobena zneužitím porodnosti .Ueber das menschliche Elend welches durch den Missbrauch der Zeugung herbeigeführt wird. K. H, Weinhold, Leipzig 1828.
