Kobylky, investice a spekulace.

Řada čtenářů klade oprávněnou otázku co je investice a co spekulace, kdy nabývají oba termíny negativní význam. V SRN se přirovnávají spekulativní investice k řádění kobylek. Je zřejmé, že pokus o vysvětlení bude zajímat širší okruh čtenářů. Jako příklad riskantní spekulace lze uvézt řidiče, který nerespektuje pravidla silničního provozu (plnou čáru) a vjíždí do nepřehledné levotočivé zatáčky rychlostí 120 km/h do protisměru. Přirozeně očekává, spekuluje na výsledek, že udrží auto na cestě a že se s nikým nestřetne. Nastane-li tento jev, pak vyhrál život a zdraví své a svých spolujezdců, které vložil jako investici do spekulace. Nastane-li jev opačný, pak dostanou všichni na místě nehody věnec a kříž, v lepším případě invalidní vozík. To se týká samozřejmě i nevinného jezdce jedoucího v protisměru a jeho spolucestujících také. Jaký to má vztah k ekonomice? Úzký.

Jako metodu jsem zvolil několik velmi jednoduchých příkladů.

Vysvětlení pojmu spekulace.
Pod pojmem spekulace se rozumí jednání subjektu,
(obvykle označovaného jako hráč) který jedná v očekávání, že nastane určitý jev,nebo skutečnost, jejíž pravděpodobnost že skutečně nastane, leží v intervalu pravděpodobnosti 0 až 1.
Početně to lze vyjádřit vztahem 0<1. Okrajová mez 0 říká, že očekávaný jen nenastane
absolutně nikdy (nemožný jev), druhá mez 1 vyjadřuje, že očekávaný jev nastane s absolutní jistotou. (V hráčském žargonu se tento jev nazývá tutovka.)
Za těchto okolností má náš hráč určitou pravděpodobnost úspěchu (nastal očekávaný jev),
ale současně nese určité riziko neúspěchu, že může nastat opačný jev, než který očekával.
Jestliže máme pravděpodobnost očekávaného jevu Pj že jev nastane, neseme současně riziko 1-Pj že očekávaný jev nenastane. Z toho plyne, že čím je Pj menší, leží blíže 0, tím menší je šance na úspěch a současně tím větší je riziko neúspěchu, tím riskantnější je počin našeho subjektu.
Příliš volná pravidla podnikání a možnost vysokých zisků nabádají hráče k podstoupení
většího rizika. Současnou hospodářskou krizi můžeme chápat jako havárii v našem popsaném příkladu.

Vysvětlení pojmu investice:
Podnikatel investuje v průběhu tří let celkem 100 000 Kč do výroby produktu A.
Kapacita výroby činí 200 000 kusů/rok. , roční zisk činí 10 000 Kč,
Odpisy zařízení činí 10% což je v našem případě 10 000/rok. Protože po zahájení výroby
čerpá z této investice celkem 20 000 Kč/r., vrátí se mu oněch investovaných 100 000
za 100 000/20 000=5 let. Teprve šestým rokem začíná náš podnikatel rozmnožovat vlastní kapitál a to  o částku ve výši zisku, našich 10 000 Kč/rok. Od okamžiku rozhodnutí investovat tak uběhne celkem 3+5=8 let.
To platí za předpokladu, že na trh nevstoupí žádný konkurent, nebo že nenastane krize,
či jiný propad odbytu jeho zboží. Z uvedeného vyplývá, že jeho investiční počin je spekulativního rázu. Vychází z předpokladu, že celých 5 let bude schopen prodat plnou
výrobní kapacitu za stejnou cenu. Pakli se tyto okolnosti nezmění, pak se jeho předpoklad splnil.
Dojde-li však k propadu cen, nebo snížení poptávky, pak se jeho předpoklad nesplnil a náš podnikatel utrpí ztrátu.
Z toho vyplývá, že každá investice v tržním hospodářství je spekulativního rázu.
Riziko investice v globalizovaném světovém hospodářství roste s počtem konkurentů,
mírou volnosti pohybu kapitálu a mzdovými rozdíly v jednotlivých zemích, jakožto
daňových sazeb popř jiných investičních pobídek.

Spekulativní investice

Investiční páka:
Podnikatel podniká s kapitálem 100 000 Kč a dociluje rentabilitu vloženého kapitálu ve výši 10%. Za každý obrat docílí takto 10 000 Kč zisku. Náš podnikatel předpokládá, že jeho situace na trhu je natolik dobrá, že může zvýšit celkový kapitál na dvojnásobek. Kapitál ve výši dalších 100 000 navýší pomocí úvěru za úrokovou sazbu 6%. Docílí- li stejný zisk, pak při 200 000 * 10% docílí zisk ve výši 20 000 Kč.
Protože ale musí platit úrok, musí bance zaplatit 100 000 * 6%=6000, takže mu celkem zbyde
20 000-6000=14 000 Kč. Pomocí páky takto zvýšil náš podnikatel rentabilitu vlastního kapitálu ve výši 100 000 z 10% na 14%. Dojde-li k propadu cen či odbytu, pak náš podnikatel nemůže dostát svým úvěrovým závazkům a musí jít do konkurzu. Tím zničí sebe i existenci svých zaměstnanců.

Private equity :
Jinak nazývaný také mimoburzovní kapitál.
Investor, popřípadě, a to zhusta investiční fond převezme podnik, většinou střední velikosti,
někdy také již i velký podnik. Koupě se děje za účasti cizího kapitálu. To znamená,
že vlastní podíl investovaných prostředků se pohybuje kolem 3 až 8 %, zbytek činí bankovní úvěr.   Koupí získaný podnik je zatížen úvěrem, který byl na jeho koupi poskytnut.
Noví majitelé zavedou razantní racionalizační opatření spočívající v drtivé většině na redukci pracovních míst. Po splacení úvěru, což trvá přibližně 3 - 5 roků prodá investor zmíněný oddlužený podnik dále.
Příklad: Investor koupí podnik za 1 milion Kč. Vlastní vklad činí 3%, což odpovídá
30 000 Kč. Zbytek, 970 000 je financován úvěrem. Razantními úspornými opatřeními
dokáže podnik onen úvěr splatit během 3 let a je dále, jako ziskovější prodán za
1 100 000 Kč dále. Investiční fond takto zhodnotil vlastní kapitál:
1 100 000/30 000*100=3666,67%, takže navýšil vlastní kapitál z 30 000 na 1 100 000 Kč. Tento kapitál použije na další spekulativní investice.

Podaří-li se získat podnik s nízkým zadlužením, použijí majitelé ještě investiční páku.
To znamená, že nahradí část vlastního kapitálu cizím a takto uvolněné prostředky
z podniku odčerpají. Tím se kapitál, který získají prodejem po oddlužení ještě zvýší.
Páku mohou také použít k navýšení produkce a tím i zisku, což urychlí dobu splatnosti úvěru.
I v tomto případě však zadlužení podniku nabývá enormních rozměrů.
Investor podstupuje riziko, že podnik postihne buď krize, nebo pokles odbytu, nebo výrazný vzestup cen vstupů. V tomto případě musí investoři pro vysokou zadluženost podniku vyhlásit konkurz.
Tato investice je značně riziková, sociálně a národohospodářsky nebezpečná.
Podle informací ZDF-frontal je 70% podniků, nacházejících se v insolvenci, v majetku private equity. Příčinou je krize a vysoké zadlužení postižených podniků.
http://frontal21.zdf.de/ZDFde/inhalt/20/0,1872,7503508,00.html
Předseda strany SPD (sociální demokraté v SRN) Franz Müntefering označil praktiky těchto investičních fondů jako Heuschreckenkapitalismus. (Překlad: Heuschrecke- kobylka stěhovavá
(Locusta migratoria), jedna z deseti biblických pohrom.)

Venture capital :
Investor se podílí vlastním velkým podílem na nově vznikajícím podniku, s určitým podnikatelským záměrem. Riziko spočívá v problému, zda se podnik na trhu ujme, či nikoliv.
V případě, že podnik prosperuje, prodá investor vlastní podíly a docílí zisk, v opačném případě utrpí ztrátu. Tento investiční kapitál je vysoce rizikový.
Příklad: investor vloží vlastní kapitál v hodnotě 80 000 Kč do perspektivního investičního záměru.
Tento podíl činí 80% celkového kapitálu. Kapitálový poměr je tudíž:
majitel inv. záměru 20%, investor 80%. Podnik je úspěšný a jeho hodnota stoupne na 1 000 000 Kč. Prodá-li investor svůj podíl ve výši 80 % z momentální hodnoty podniku, pak
získá 800 000 Kč. Zhodnotil takto vlastní kapitál na 800 000/80 000*100=1000%
původní hodnoty. V opačném případě může utrpět ztrátu až 100%.(Podnik šel ko konkurzu).

Burzovní obchody při krátkodobé držbě akcií.

Spekulace na stoupající ceny akcií:
Akcionář koupí balík akcií v hodnotě 100 000 Kč. Cena akcií během půl roku stoupla o 10%
Toho akcionář využije a akcie prodá. Jeho tržba činí 110 000 Kč. Zisk z této transakce
činí 10 000 Kč. V případě, že dojde k poklesu ceny akcií o stejné procento, utrpěl náš
investor ztrátu ve stejné výši.
Tento způsob investice je značně rizikový, neboť nelze s jistotou předpovědět vývoj kurzu akcií.

Spekulace na klesající kurzy akcií:
Investor si vypůjčí od jiných akcionářů balík akcií za 100 000 Kč a obratem je prodá.
Akcie zaznamenají pokles 10% a mají takto hodnotu 90 000 Kč. Zmíněný investor
akcie koupí zpět, vrátí je původnímu majiteli a zaplatí za jejich vypůjčení 4 % úroků, což činí                100 000*0,04 =4 000 Kč. Jeho zisk je potom: 100 000-90 000-4000=6000 Kč.
Stoupne- li však cena akcií o 10 %, utrpí náš investor ztrátu :
100 000-110 000-4 000=-14 000 Kč.
Tento postup je zvláště nebezpečný neboť transakce prováděné ve velkém měřítku mohou
stlačit cenu akcií v důsledku jejich výrazného přebytku nabídky a poptávky na velmi nízkou úroveň. Takto je možno spekulovat i na devizových trzích proti měnám různých států.
Výsledkem je potom znehodnocení postižené měny. V případě akcií jsou tyto podhodnoceny a tím výhodnou kořistí pro náš následující příklad.

Spekulace na změnu vedení akciové společnosti.
Investoři nakoupí akcie podniku, přičemž stačí již 3 % celkového podílu.
Základním cílem je vytvořit koalici akcionářů za účelem buď donutit stávající management ke spolupráci, nebo, jestliže tento odmítne, k jeho odstoupení. V tomto případě jsou do vrcholného managementu dosazeni lidé, ochotní ke spolupráci. Výsledkem jsou možnosti a jejich kombinace:
1) rozpuštění finančních rezerv a jejich výplata ve formě dividend
2) odprodej částí podniku s cílem výtěžek prodeje vyplatit ve formě mimořádných dividend
3) Úspora nákladů formou:
a) Reorganizace podniku za účelem snížení pracovních míst.
b) Založení dceřiné společnosti za účelem „vyskladnění" části pracovních sil
za současného snížení jejich mezd a platů.
Zaměstnanci jsou postaveni před dilema: buď výpověď a nezaměstnanost, nebo
zaměstnání ale za nižší mzdu.
c) Propuštění části zaměstnanců a jejich převedení do firmy, která se specializuje
na pronájem pracovních sil. Jejich mzda bývá až o polovinu nižší, než u zbývajících
kolegů provádějících stejnou práci.                                                                                                            ( nižší nová mzda mínus tržba firmy z pronájmu prac. sil = vyplacená mzda.)
d) Vedení firmy převede výrobu do cizí země s nižší mzdou, popřípadě investičními
pobídkami (daňové prázdniny), propustí zaměstnance a zruší výrobu kompletně.

Takto „ozdravená a nyní konkurenceschopná" firma navýší o docílené úspory mezd
vlastní zisky a tím i zvýšení vlastních dividend.
Docílí-li investiční fondy zisk způsobem, jak popsáno v bodě 1 a 2, prodají vlastní
podíly a stáhnou tak vlastní vklad za účelem přepadení další oběti.
V případě bodu 3 setrvají fondy v podniku tak dlouho, než ostatní konkurenti jsou stejně postiženi. Za těchto okolností stáhnou vložený kapitál, neboť konkurenční výhoda z titulu
nižší ceny následkem jejich vyrovnání zanikla .

Spekulace na převzetí podniku.
Investiční fond se dozví, že firma A hodlá převzít firmu B. Toto je signálem pro jeden, nebo více investičních fondů nakoupit akcie podniku B. Dalším krokem je vytvoření koalice
původních a takto nově přistoupivších akcionářů s cílem prosadit zvýšení kupní ceny akcií.
Příklad: původní cena akcií stojí 20 Kč/kus. Investiční fond koupí balík akcií v hodnotě
100 000 Kč a vytvoří koalici akcionářů, která prosadí zvýšení nabídkové ceny až na
25 Kč/kus. V tomto případě navýší svůj vklad ve výši: 100 000/20*25=125 000 Kč.
Zisk z této spekulace činí 125 000-100 000=25 000 Kč. Firma A je zhusta nucena financovat
převzetí vyšším úvěrem než jak předpokládala, a chová se potom stejně jak
je popsáno v příkladu private equity, popřípadě výše.(Spekulace na změnu vedení firmy)

Poznámka: Aktivity investorů, jak jsou popsány v obou předchozích příkladech spolu s praktikami Private equity funds mě vedly k napsání mého článku pod názvem
„Vážení pánové vysokého bankovního managementu, je mi vás líto."

Některé spekulační příklady s deriváty:

Významným nástrojem spekulativní činnosti jsou deriváty.
Deriváty jsou smlouvy opravňují nabyvatele ke koupi, nebo prodeji předmětu smlouvy za pevnou, předem dohodnutou cenu a to v pozdějším termínu.
Jedná se tudíž o termínové obchody. Pod pojmem termínový obchod se rozumí smlouva, o
dodávce a odběru předmětu smlouvy za předem dohodnutou cenu v předem dohodnutém termínu.
Doba mezi uzavřením smlouvy a jejím plněním je obvykle delší jak 2 dny.

Spekulace na pokles ceny.
Příklad: Manger hedgefondu je činný v oblasti termínových obchodů a uzavře
obchodní termínovou smlouvu. Předmětem dodávky je 1000 barelů nafty v ceně 50 $/barel.
S termínem plnění 30 dní.
V případě, že cena nafty poklesla k termínu dodávky na 40 $/barel, na což manager vsadil,
nakoupí naftu za sníženou cenu a obratem ji prodá za cenu, dohodnutou v termínové smlouvě.
Takto docílil zisk (50-40)*1000=10.000 $.
V případě, že cena barelu nafty stoupla na 60 $, utrpěl zmíněný hedgefond ztrátu ve stejné výši.

Spekulace na nárůst ceny:
Manager fondu uzavře termínovou smlouvu na odběr 1000 barelů nafty v momentální ceně
50 $/barel s termínem plnění 30 dní. Cena nafty stoupla k datu odběru zboží na 60 $/barel.
Protože termínová smlouva je závazná, zaplatí manager fondu dohodnutou cenu 50 $/barel
a prodá předmět smlouvy(1000 barelů nafty) za momentálně platnou cenu 60$/barel.
Zisk je v tomto případě (60-50)*1000=10.000 $ V opačném případě dochází ke ztrátě.

Protože většina obchodu s ropou probíhá formou termínových obchodů, může si čtenář udělat přibližnou představu o celkovém objemu kapitálu, který je takto spekulativně investován.

Předmětem spekulací jsou prakticky všechny komodity. Odborná literatura dokonce uvádí že předmětem spekulace je i počasí. Při špatném počasí je špatná úroda, takže vyšší ceny zemědělských produktů       a naopak.

Krátký závěr:

Níže uvedená úvaha se netýká investic, jejímž efektem je tvorba pracovních příležitostí a
zásobování trhu jejich výkony. Sociální tržní hospodářství musí být sociální nejen k občanům, ale i k podnikům, které jsou v hospodářství produktivně činné.

Rizikově spekulativní kapitál dosahuje celosvětově objem stovek miliard dolarů. Protože
se tento kapitál obrací pouze v spekulativních transakcích, je naprosto
neproduktivní, samoúčelný, pro rozvoj lidské civilizace tudíž nepoužitelný, objektivně zbytečný.
Hospodářství, jak národní, tak i světové, globalizované, je mnohočetný systém aktivních jedinců. Čím volnější jsou pravidla jejich chování, deklarovaná jako svoboda podnikání,
tím nepřehlednější je situace jednotlivce, tím větší je entropie (neurčitost, chaos) systému. Čím vyšší je tento stav, tím vyšší je zákonitě riziko neúspěchu jednotlivce. 

Pouze průhledný, regulovaný systém posouvá naše Pj směrem k hranici 1, t.j směrem k jistotě. Z toho plyne, že neřízený a neregulovaný hospodářský systém, v němž každý je pouze sám sobě tím bližním je příčinou, že my všichni můžeme pouze spekulovat, že žijeme bez tolik potřebných jistot. Toto poznání se odráží v současném volání po regulaci a transparentnosti trhu.                                                      

Takže:

Všichni jsme investoři a zároveň spekulanti. Investujeme do budoucnosti své, svých dětí, svých podniků, jenže naše spekulace, že nám investice přinesou to, co očekáváme jsou za daných podmínek stále rizikovější. V tomto směru má termín investice a spekulace pozitivní význam.
Pozitivní, či negativní smysl pojmů spekulant a investor závisí na společenské prospěšnosti konání subjektů ve společnosti. V neoliberální společnosti ale většina těch, kteří za sebe nechávají pracovat kapitál, aniž by se sami aktivně účastnili na chodu vlastního podniku vykazuje mentalitu kobylek. K této mentalitě je vede onen systém volného, neregulovaného tržního hospodářství.

Podrobnější rozepsání dané problematiky vč. skutečných případů si může čtenář přečíst
v internetovém časopise Marathon http://www.marathon.webnode.cz ,
Archiv, č. 80/2008 a 81/2008 uveřejněné pod názvem Spekulativní redistribuční systémy.

J. P. Kroupa